Třesavky za spojence mít chcete. Přeperou i velkého pokoutníka, stačí jim malý trik

A aby toho nebylo málo, promenádují se u nás hned dva – menší pokoutník domácí (Tegenaria domestica) a větší pokoutník tmavý (Eratigena atrica). Také vám naježí chlupy, sotva si tyhle osminohé krasavce představíte? Já to mám taky tak – sice fobii z pavouků jsem už překonala (a některé druhy vezmu i do ruky), ale zvlášť u pokoutníka tmavého občas narazím na jedince té velikosti, která se už podle mě hodí jen do terária a pod zámeček. Prostě co je moc, to je moc.

No a pokud to máte taky tak – měli byste si domů pozvat protipavoučího spojence. I když to je, paradoxně, další pavouk. Mám na mysli třesavku. Mimochodem nepleťte si ji s mohutnějším sekáčem (Opilionida). To není pavouk, ale jen pavoukovec. Třesavka velká (Pholcus phalangioides) to totiž s jinými pavouky všeho druhu skvěle umí. U nás sice není původní (rozšířila se k nám z jihu Evropy), ale vypadá to, že má u nás už poměrně slušně rozjetou kariéru. A věřte mi, že angažovat ji budete chtít u sebe doma i vy, až zjistíte, co všechno umí.

Na první pohled třesavku poznáte – tělo má jen pár milimetrů (7–12 mm), ale nohy jí dorůstají i přes pět centimetrů. Působí jako pavoučí „chodec na chůdách“ (sekáč má tělíčko masivnější a nožky nemá tak kloubkaté, aby se tak řeklo). Navíc ho doma najdete jen zřídkakdy – hajzlí pavouk, jak mu důvěrně přezdívaly moje děti, je opravdu třesavka.

Její hlavohruď je kulatá a nese sadu očí v uspořádání trojic. Zadeček je protáhlý a zbarvení šedobéžové, u větších jedinců pak s tmavšími skvrnkami. Díky subtilní stavbě těla vypadá křehce, ale nenechte se zmást – je to dravý a obratný lovec, který si troufne právě i na ty naše přerostlé pokoutníky.

Třesavka u nás původně nebyla. I když by to vzhledem k její rozšířenosti málokdo tipoval, ve skutečnosti do Čech a na Moravu dorazila až v 50. letech minulého století, první záznam o ní je z roku 1959 v Semilech. Dnes ji najdeme všude, kde žijeme my. Je to totiž synantropní druh, tedy takový, co se drží lidí.

Nejčastěji na ni narazíte ve sklepích, garážích, roubenkách nebo klidně i v obýváku (nebo právě na oněch císařpánových místnůstkách). Venku na zahradě se jí moc nelíbí, má ráda teplo a sucho lidských příbytků.

Tohle jméno nevzniklo náhodou. Když totiž třesavku vyrušíte, rozkmitá se v síti tak prudce, že se vám doslova ztratí před očima. Schválně to někdy zkuste (nebojte se, nekousne). To je její obranný trik – predátor ji prostě nevidí. A na pavouka je to docela elegantní kousek (a ano, chápu, že by se mnou arachnofobici nesouhlasili).

Ale pojďme už k oné výše zmiňované angažovanosti. Třesavka si nebere servítky. Chytá drobný hmyz, rybenky, stínky, ale troufne si i na jiné pavouky – třeba i na ty obří pokoutníky, které doma většinou nevidíme právě rádi. Způsob lovu je vždy stejný: kořist ochromí jedem, omotá pavučinou, postupně vysává a nakonec odhodí vyschlé tělíčko pod síť. Když je kořist hodně velká – jako třeba onen pokoutník – používá trik: prostě se připlíží, kousne ho do nohy a pak už jen zpovzdálí počká, až její jed dokoná dílo zkázy.

Dokonce se nebojí vrhnout ani do cizích sítí, kde také krade kořist nebo rovnou vybíjí jejich obyvatele. Díky tomu dokáže původní druhy z domácností rychle vytlačit.

A teď to, co každého zajímá – je třesavka hrozbou pro lidi, nebo je to ve skutečnosti spíš přátelský pavouk? Nebudu vás napínat – druhá možnost je správně. Její jed působí jen na drobné bezobratlé a její jemná kusadla většinou nedokážou prokousnout lidskou kůži (v jednom dílu Mythbusters alias Bořičů mýtů sice nakonec ke kousanci došlo, ale tehdy bylo ve hře docela dost velkých naštvaných a hladových pavouků – a prý to jen lehce pálilo).

Někdy se o ní říká, že jde o „nejjedovatějšího pavouka u nás“, ale není to pravda. Ve skutečnosti je třesavka spíš pomocník – uklízí dům od much, rybenek i jiných pavouků a co do jedovatosti ji předčí většina osminožců, které u nás najdete. Skutečný TOP 5 vypadá takhle:

Je považována za nejnebezpečnějšího pavouka u nás. Žije hlavně na suchých loukách a její kousnutí připomíná svou bolestivostí včelí nebo vosí žihadlo.

Jediný pavouk, který žije pod vodou. Má silnější chelicery, které dokážou prokousnout lidskou kůži – často se to stane, když se plavec zamotá do vodních rostlin, kde mívají tihle tvorové hnízda. Kousnutí je bolestivé, může způsobit lokální zánět a otok.

Vzácný, ale největší pavouk u nás (samice mohou mít až 4 cm velké tělo). Žije hlavně na jižní Moravě v stepních oblastech. Jeho kousnutí je sice bolestivé (způsobuje zarudnutí a otok), ale ne nebezpečné. Občas si ho lidé pletou s tarantulemi, ale ty u nás opravdu nežijí.

Jeden z nejznámějších pavouků u nás. Kousnutí je u něj spíš výjimečné, ale pokud k němu dojde, připomíná štípnutí komára či včely.

Ano, to je ten velký, co běhá po bytech a sklepech. Jeho kousnutí je bolestivé, jako štípnutí vosy, ale neškodné. Kouše ale jen, když je ohrožen (opravdu se na člověka nespustí ze stropu a nekousne ho, musíte ho zmáčknout nebo zahnat do rohu, aby se po vás v zoufalství ohnal).

Tak, to by bylo dnes o pavoucích všechno. A teď otázka na vás: vadí vám, když se vám v rohu koupelny houpe dlouhonohá třesavka, nebo ji berete spíš jako „užitečného spolubydlícího“, který drží ostatní hmyz v šachu? A změnili jste názor po přečtení dnešního článku?

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sek%C3%A1%C4%8Di

https://en.wikipedia.org/wiki/Pholcus_phalangioides
https://animaldiversity.org/accounts/Pholcus_phalangioides/

https://en.wikipedia.org/wiki/Pholcidae
https://arachnology.cz/druh/pholcus-phalangioides-588.html?jazyk=en
https://zslpublications.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-7998.1987.tb01531.x

Pavouci České republiky, Kůrka Antonín, Academia, 2015