Článek
Navíc Deník N není první, kdo na tuhle kauzu upozornil. Už rok zpátky konfrontovala Turka s jeho vystupováním na sociálních sítích ve svém podcastu i Jana Bobošíková. Hezky to všechno shrnuje Luděk Staněk v epizodě svého pořadu s názvem: Filip Turek se nechal vlákat do sítí Jany Bobošíkové. Koho posílal do plynu a další šílené výplody.
Starý obsah jako nová zátěž
Kdo se však prokliká archivem jeho sociálních sítí, narazí na další zajímavé poklady. V diskusích se například často objevuje záznam, kde zdraví své příznivce opravdu nepřehlédnutelným nacistickým pozdravem. Možná to měl být nějaký černý humor, kdo ví, ale na někoho, kdo míří mezi politické špičky, je to prostě dost nekorektní.
Hranice humoru: když je „úklid“ masakr
Sítě jsou plné dalších citací, které se Filip Turek ani nesnaží popírat. Jedna z nejčastěji sdílených se týká masakru muslimů na Novém Zélandu, který měl Turek podle kolujících záznamů označit za „úklid“. A tady už nezáleží na tom, v jakém kontextu nebo třeba stupni podnapilosti byla tahle slova pronesena. Dehonestující jsou v každém případě.
A kdo hledá, najde i větu o studentech, že „do pece s takovými“ – což se dnes vysvětluje všelijak, ale první dojem je jasný a mrazivý. A jako flirt s brutalitou, následně přetřený trochou ironie, to prostě „ukecat“ rozhodně nelze.
A vysvětlení samotného Turka? To je možná ještě bizarnější než samotné zprávy. „Pravidelně chodím do hospody, kde je mnoho lidí, které si nepamatuju, a těm půjčím svůj telefon, aby si na moje sociální sítě mohli napsat, co chtějí. … A ta jména těch lidí v té hospodě člověk vždycky zapomene,“ dal se slyšet. Já vám nevím – taky běžně půjčujete jiným lidem svůj mobil a je vám úplně jedno, co s ním dělají? A jak často to během dne děláte? To už musí být podle mě určitě forma fetišismu, jinak to prostě není možné…
Zdroj:
