Článek
Eugenie Marie Grosupová, pro všechny Nina, se narodila 22. ledna 1914 ve Vídni české matce Marii a vyrůstala pod dohledem poručníka Leona Pistola. Ve třicátých letech tančila a hrála na prknech Burgtheatru, v roce 1935 ztvárnila Anitru v Ibsenově Peer Gyntovi. O rok později ji v hledišti spatřil třiašedesátiletý mahárádža Jagatjit Singh z Kapúrthaly, muž s pěti předchozími manželstvími a palácem, který si nechal postavit podle svého velkého vzoru – francouzského Versailles.
Z vídeňského jeviště až do paňdžábského paláce
Je třeba říct hned na úvod, že Jagatjit Singh o Ninu usiloval několik let. Nabídl Burgtheatru dvacet tisíc dolarů za její uvolnění z angažmá, přesvědčoval matku i poručníka. Pistol se bránil, ale válečné poměry v Evropě nakonec převážily; Nina s matkou cestovaly přes Paříž a Londýn do Indie. Sňatek podle sikhských zvyklostí proběhl v roce 1942. Nina přijala jméno Tara Devi a stala se šestou rání Kapúrthaly. To jen abychom si na hned na začátku vyjasnili, že to vážně nebyla žádná zlatokopka, která skočila po první příležitosti.
Jenže tahle indická pohádka se rychle rozpadla. Mladá Evropanka (Nině bylo při svatbě osmadvacet) se totiž prakticky ze dne na den ocitla v prostředí, na které nebyla připravená, jazykově, společensky ani protokolárně. Kontrast s předchozí evropskou manželkou mahárádži, španělskou tanečnicí Anitou Delgado, je výmluvný. Delgado prošla důkladnou přípravou, naučila se pohybovat v indické dvorské společnosti, vydala cestopis a její manželství vydrželo osmnáct let (a nakonec stejně nedopadlo). Ovšem Nina zůstala izolovaná v jednom křídle paláce, po boku matky, bez vlastní veřejné role. Zatímco Anita po sobě zanechala knižní stopu (u nás její příběh vyšel v knize Indická princezna od Javier Moro), po Nině zbyly hlavně archivní záznamy psané cizíma rukama.
Jagatjit Singh
Rozpad, izolace a cesta do Dillí
V roce 1945 se manželství fakticky rozpadlo. Nina se od mahárádži oddělila. Ve stejném roce náhle zemřela její matka Marie, a Nina uvěřila, že byla otrávena. A aby toho nebylo málo, krátce nato zemřela i její služebná. Grosupová chtěla z Indie odjet, ale britské koloniální úřady jí kladly překážky: víza, měnové restrikce, cestovní povolení… Druhá světová válka sice skončila, ale byrokratický aparát pozdně koloniální Indie fungoval vlastním tempem.
Asi měsíc před smrtí se Nina přesunula do hotelu Maidens ve starém Dillí. Podle pozdějších tvrzení Pistola psala dopisy plné „konstantního strachu ze smrti“ a plánovala útěk do Spojených států. Kdo přesně ji měl sledovat a proč, z veřejně dostupných pramenů nevyplývá. Jisté je, že v prosinci 1946 vyrazila ke Kutb Mináru, dvaasedmdesátimetrovému minaretu z 12. století na jihu města.
Pád, který nikdo nevysvětlil
A tady začíná záhada, a začíná už u data. Na Ninině náhrobku na Nicholson Cemetery v Dillí je vytesáno 8. prosince 1946. Reportáž Times of India i vyprávění českého velvyslanectví pracují s 9. prosincem. Rozpor v jediném dni může znít banálně, ale u smrti, kde chybí veřejně dohledatelný finální vyšetřovací spis, je i tohle trhlina, kterou nelze zacelit.
Co se u minaretu stalo, zůstává nejasné. Dobové zdroje mluví o pádu, některé o sebevraždě. Pistol ale od počátku trval na tom, že mohlo jít o cizí zavinění. V roce 1948 formálně požádal o nové šetření; dobový tisk zaznamenal, že „Leon Pistol z New Yorku žádá vyšetření smrti mahárání“. V roce 1952 podal další podnět. Záznamy o obou žádostech existují v Národním archivu Indie, ale veřejně dostupný výsledek známý není.
Ninin hrob
Ví se jen to, že po Ninině smrti se mezi mahárádžou a britským Political Department rozhořela ostrá korespondenční přestřelka o odpovědnost. I v nejvyšších kruzích se tedy bezprostředně zpochybňovalo, kdo selhal, a to je samo o sobě signál, že případ nebyl tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Nicméně, nakonec zůstalo bohužel jen u toho.
Hrob, který se ztratil na sedmdesát pět let
Ninin příběh v českém prostoru prakticky neexistoval. Její dospělý život se odehrál ve Vídni a v Indii, v Čechách nezůstali potomci ani badatel, který by paměť udržoval. Změna přišla až v roce 2021, kdy české velvyslanectví v Dillí u příležitosti 75. výročí smrti dohledalo její hrob na Nicholson Cemetery, nejstarším křesťanském pohřebišti v Dillí, které samo o sobě chátrá a žádné systematické údržby se mu nedostává. Náhrobek s francouzským epitafem leží u hřbitovní zdi vedle hrobu Anthonyho Augustina. Velvyslanectví místo zdokumentovalo a v lednu 2022 zveřejnilo podrobný text o celém Ninině životě. Ale kdo tehdy čekal pohádku o šťastné indické princezně z Čech, ten byl jistojistě velmi zklamaný.
Zdroje:
