Článek
Rekonstrukce koupelny – taková banalita, řeklo by se. Jenže my jsme to už chtěli mít opravdu se vším všudy. A protože jedna z věcí, která mě vážně nebavila, bylo složité vytírání té mrňavé WC místnůstky (kdo žije v paneláku, ten to určitě zná), dala jsem si podmínku – závěsné WC. Pod něj se s mopem protáhnete, ani nevíte jak.
Unese jen 120 kilo
Je to trošku dražší sranda, to je pravda, ale podle mě to stojí za to. Standardní model unese 120 kilo. Kdybyste chtěli WC pro těžší váhy s nosností 150 kg (ani nevím, jestli se dělají větší), museli byste si připlatit. A to se nám, upřímně, zrovna nechtělo.
A tady začal problém. Máme v rodině párek příbuzných, kteří oba přes oněch 120 kilo mají (manžel z tohoto páru má i přes těch 150). Jsou docela fajn a jednou za rok se chtějí vydat za rodinou. Tak jsme je párkrát ubytovali u sebe (jednou nám zničili gauč, od té doby jim byly k dispozici rozkládací matrace). No, ale s rekonstrukcí koupelny měli utrum. Bohužel – scházet se budeme v kavárně a oni si tu jednu noc zaplatí někde v hotelu. Tečka.

Větší problém, než by se zdálo
Jenže to jsme netušili, co tím způsobíme v širší rodině. Jsme prý úplně bezcitní, hrozní a vůbec. Co na tom, že posledních pár let bylo ubytování vždycky na nás (protože příbuzenstvo jaksi nikdy nemělo čas, prostor nebo chuť). Co na tom, že rozlomený gauč nám nikdo nezaplatil a o příspěvku na dražší WC s vyšší nosností si taky můžeme nechat jenom zdát.
Prostě jsme ti nejhorší a vyvrhelové. A kvůli nám sem příbuzní přestali jezdit úplně (protože do hotelu se jim nechce – osobně si spíš myslím, že nikde nemají postele s takovou nosností). Ale sorry – proč bychom to měli vždycky odnášet jenom my? Proč bychom měli my platit za drahou rekonstrukci ještě víc, jen proto, že se někdo s prominutím „vypapal“ jako Otesánek?
Snad to příbuzní pochopí, a když ne, tak to asi nejsou ti správní příbuzní. Co nadělám.
Jak byste jednali vy?
Sepsáno podle příběhu kamarádky