Článek
Na prodloužený víkend jsme měli jet ve třech párech. Nic luxusního, jen pronajatý dům na horách, kde budeme chodit na výlety, večer sedět u grilu a na pár dní vypadneme z města. Termín jsme hledali skoro měsíc, protože sladit šest lidí nebylo úplně jednoduché.
Nakonec jsem našla dům, který vyhovoval všem. Cena za čtyři noci byla něco přes dvacet tisíc a majitel chtěl polovinu předem. Protože jsem rezervaci dělala já, poslala jsem zálohu ze svého účtu a ostatní mi obratem poslali svoji část.
Každý pár dal přibližně tři a půl tisíce. Ve zprávách jsme si několikrát potvrdili termín, řešili jsme auta, jídlo i to, kdo co vezme. Čtyři měsíce nebyl jediný náznak, že by někdo neměl jet.
Pak mi ve středu večer napsala Lenka. Odjíždět jsme měli v pátek ráno.
„Nakonec nejedeme, pošli mi prosím peníze zpátky“
Lenka napsala, že se s přítelem rozhodli pobyt zrušit. Její přítel dostal možnost jet na víkend s kamarády na nějakou akci a jí se samotné na hory nechtělo. Přidala omluvu a hned potom číslo účtu, kam jí mám poslat jejich část zálohy.
Nejdřív jsem si myslela, že počítá s tím, že se pokusím domluvit s majitelem. Odpověděla jsem jí, že zjistím, jestli se dá rezervace ještě upravit, ale dva dny před příjezdem s vrácením peněz příliš nepočítám. Lenka odpověděla, že to chápe, ale že zálohu přece posílala mně, takže by ji chtěla zpět ode mě.
To mě zarazilo. Peníze jsem neměla. Byly už několik měsíců u majitele domu, přesně podle dohody, kterou jsme všichni odsouhlasili.
Napsala jsem jí, že pokud nám majitel část zálohy vrátí, samozřejmě jí její podíl pošlu. Jestli ne, nevidím důvod, proč bych měla její zrušený pobyt platit ze svého. Lenka se zeptala, jestli tedy opravdu očekávám, že přijde o tři a půl tisíce jen proto, že nakonec nemůže jet.
Jenže ona mohla jet. Jen se rozhodla, že nechce.
Majitel žádné peníze vracet nemusel
Ještě ten večer jsem mu zavolala. Vysvětlila jsem, že jeden pár nakonec nepřijede, a zeptala se, jestli je možné cenu nějak snížit. Odpověděl přesně tak, jak jsem čekala.
Pronajímáme celý dům, ne jednotlivé postele. Jestli přijede šest lidí, čtyři nebo dva, cena zůstává stejná. Navíc dva dny před začátkem pobytu už samozřejmě nebude shánět jiné hosty.
Napsala jsem to Lence. Zároveň jsem jí nabídla jedinou možnost, která mě napadla: pokud za sebe sežene jiný pár, klidně může jejich místo přenechat někomu jinému. S ostatními bychom se určitě domluvili.
To se jí nelíbilo. Prý nebude dva dny před víkendem shánět náhradníky a vysvětlovat cizím lidem všechny podrobnosti. Podle ní bychom měli její částku rozpočítat mezi zbývající dva páry, protože dům stejně využijeme.
Najednou jsem tedy měla zaplatit nejen vlastní dovolenou, ale ještě část její.
Podle Lenky jsme na jejím zrušení vlastně vydělali
Další den mi zavolala. Řekla, že se na situaci dívám příliš účetnicky a že mezi kamarády by se podobné věci měly řešit normálně. Když oni nepřijedou, budeme mít přece v domě víc prostoru, takže na tom nejsme nijak biti.
Chvíli mi trvalo pochopit, že to myslí vážně. Ano, budeme mít jeden volný pokoj. Jenže já jsem si žádný volný pokoj neobjednala a rozhodně jsem nebyla ochotná za něj platit dalších téměř dva tisíce korun.
Lenka namítla, že kdyby onemocněla, také bych po ní snad nechtěla peníze. Řekla jsem jí, že kdyby ležela s horečkou nebo se stalo něco vážného, asi bych se na celou věc dívala jinak. Její přítel ale dostal lepší nabídku na víkend a ona se rozhodla, že bez něj jet nechce.
To není mimořádná událost. To je změna plánu.
Připomněla mi, že jsme kamarádky skoro patnáct let a že kvůli třem tisícům snad nebudeme dělat problém. Odpověděla jsem, že právě proto nechápu, proč očekává, že ty tři tisíce bez řečí zaplatím já.
Nakonec navrhla, že se o její ztrátu podělíme všichni
Ve čtvrtek večer přišla další varianta. Lenka navrhla, že jí nemusíme vracet všechno, ale že by bylo fér, kdyby každý ze zbývajících párů převzal část jejího nákladu. Ona by tak nepřišla o celou zálohu a my bychom zaplatili jen něco málo navíc.
Poslala dokonce výpočet. Každý z nás by přidal několik stovek a problém by byl vyřešený. Z jejího pohledu to byla kompromisní nabídka.
Z mého pohledu to pořád znamenalo, že pět lidí doplácí na rozhodnutí dvou lidí změnit program dva dny před odjezdem. Napsala jsem jí proto naposledy, že nic rozpočítávat nebudu. Jejich místo zůstává k dispozici a mohou přijet, mohou za sebe někoho poslat, nebo mohou o zálohu přijít.
Lenka odpověděla pouze, že ji moje reakce hodně překvapila. Já už jsem dál nereagovala, protože jsme měli ráno odjíždět a nechtěla jsem strávit poslední večer před dovolenou hádkou přes telefon.
Na pobyt jsme nakonec odjeli ve čtyřech.
Nejhorší bylo, že jsme si víkend opravdu užili
Dům byl pěkný, počasí vyšlo a během několika hodin jsme na celou nepříjemnost skoro zapomněli. Volný pokoj zůstal zavřený a nikdo z nás neměl pocit, že jsme díky němu získali nějaký mimořádný luxus. Prostě tam byl.
Lenka nám během víkendu nenapsala. Na sociálních sítích jsem ale viděla, že její přítel skutečně vyrazil s kamarády a ona byla část víkendu doma a potom u sestry. Nebyla nemocná ani jí do plánů nevstoupilo nic, co nemohla ovlivnit.
Po návratu jsme se několik dní nebavily. Potom mi napsala kvůli úplně jiné věci, jako by se nic nestalo. O penězích se nezmínila a já také ne.
Asi po dvou týdnech ale přišla společná kamarádka s otázkou, co se mezi námi stalo. Lenka jí prý říkala, že jsme ji nechali zaplatit dovolenou, na kterou vůbec nejela.
Ta formulace byla zajímavá. Nikdo ji nikde nenechal. Místo v autě i pokoj v domě na ni čekaly.
Ona se rozhodla nepřijet.
Od té doby už zálohy za ostatní neposílám
S Lenkou jsme se kvůli tomu nepřestaly bavit. Časem to vyšumělo a dnes se normálně vídáme. Nikdy ale nepřiznala, že její požadavek byl zvláštní, a já už nemám potřebu ji o tom přesvědčovat.
Změnila jsem jen jednu praktickou věc. Když dnes organizujeme nějaký společný pobyt, každý posílá svoji zálohu přímo tam, kam má. Pokud to nejde, předem všem napíšu, že po zaplacení je částka nevratná, pokud ji nevrátí ubytování.
Možná to působí zbytečně formálně mezi lidmi, kteří se znají roky. Jenže právě mezi kamarády se často předpokládá, že se nějak domluvíme, až problém nastane. A potom každý zjistí, že slovem „domluvíme“ myslel něco úplně jiného.
Lenka si pod tím představovala, že když změní plán ona, finanční následky se rozdělí mezi všechny ostatní.
Já pod tím chápu něco jednoduššího.
Když si něco objednám a dva dny předem se rozhodnu, že to nechci, nepošlu účet kamarádům.
