Článek
V našem oddělení pracuje osm lidí a dovolenou jsme dlouho řešili velmi jednoduše. Na začátku roku vedoucí otevřel společný kalendář a každý si do něj postupně napsal termíny, které chtěl. Pokud se příliš nekřížily, většinou je bez problémů schválil.
Na papíře to znělo férově. V praxi měl ale velkou výhodu ten, kdo byl rychlejší než ostatní. A v tom byla naše kolegyně Radka několik let naprosto bezkonkurenční.
Jakmile se nový kalendář objevil, během několika minut už v něm měla své hlavní termíny.
Radka přesně věděla, které týdny chce
V létě si pravidelně vybírala dva týdny na přelomu července a srpna. K tomu ráda spojovala státní svátky s několika dny dovolené a téměř každý rok měla volno mezi Vánocemi a Silvestrem. Kdo kalendář otevřel později, rychle zjistil, že nejatraktivnější termíny jsou pryč.
Když se někdo ozval, Radka měla jednoduchou odpověď. Termíny si přece mohl zapsat také včas. Nikde nebylo napsáno, že musí čekat, až si dovolenou vyberou ostatní.
Technicky měla pravdu. Jenže někteří lidé potřebovali nejdřív znát termín tábora, partnerovu dovolenou nebo rozpis péče o děti. Radka takové věci měla zřejmě vyřešené dopředu a vždycky nás předběhla.
První dva roky jsem to nijak neřešil. Potom jsem si začal všímat, že se situace opakuje úplně stejně.
Nejhorší byly Vánoce
Přes svátky musel zůstat někdo z našeho týmu k dispozici, protože část klientů normálně fungovala. Nešlo o nijak náročnou práci, ale znamenalo to přijít mezi Vánocemi a Novým rokem do kanceláře nebo být připravený řešit případný problém.
Radka si tenhle termín pravidelně blokovala jako jedna z prvních. Tvrdila, že o Vánocích jezdí s rodinou na hory a rezervaci musí dělat dlouho dopředu. To jsme chápali, jenže rodinu a vlastní plány jsme měli i ostatní.
Jednou jsem mezi svátky pracoval tři roky po sobě. Když jsem na to upozornil, vedoucí mi řekl, že si příště musím dovolenou naplánovat dřív. Přesně stejnou radu mi už předtím dala Radka.
Další leden jsem si proto nastavil připomínku do kalendáře.
Poprvé jsem byl rychlejší
Jakmile vedoucí zpřístupnil plán dovolených, zapsal jsem si několik dní mezi Vánocemi a Novým rokem. Nebyl jsem jediný, kdo měl podobný nápad, protože kolegové už byli ze systému také unavení. Během půl hodiny bylo několik tradičně žádaných termínů obsazených.
Radka ten den přišla do práce později. Když otevřela kalendář, začala zjišťovat, kdo má mezi svátky dovolenou. Pak přišla ke mně a zeptala se, jestli ji skutečně potřebuji.
Odpověděl jsem, že ano. Chtěli jsme odjet s rodinou na několik dní pryč a po třech pracovních Vánocích jsem chtěl mít jednou volno.
Radka připomněla, že ona jezdí každý rok na hory. Řekl jsem jí, že to vím, protože právě proto jsem poslední roky býval v práci já.
Najednou systém „kdo dřív přijde“ nebyl ideální
Radka začala argumentovat tím, že dovolená by se měla řešit dohodou. Podle ní nebylo správné zabrat termín dřív, než se ostatní vyjádří. Musel jsem se trochu usmát, protože přesně tímhle způsobem si několik let plánovala volno sama.
Nakonec šla za vedoucím a chtěla, aby naše termíny znovu otevřel. Ten to odmítl, protože bychom jinak mohli začít každou schválenou dovolenou znovu vyjednávat. Radka tedy nakonec dostala volno před Vánocemi a mezi svátky pracovala.
Čekal jsem, že tím celá věc skončí. Místo toho se během roku objevilo několik podobných sporů. Lidé si začali hlídat kalendář mnohem víc a z plánování dovolených se stala skoro soutěž.
Vedoucímu nakonec došla trpělivost.
Další rok už rychlost nerozhodovala
Na poradě nám oznámil, že nejžádanější termíny se budou rozdělovat jinak. Letní prázdniny, Vánoce a některé prodloužené víkendy měly být nejdřív projednány v týmu. Pokud se více lidí nedomluví, bude se přihlížet k tomu, kdo měl daný termín v předchozím roce.
Jednoduše řečeno se mělo začít střídat. Kdo měl jedny Vánoce volné, další rok dostal přednost někdo jiný. Stejně se mělo postupovat u několika nejžádanějších letních týdnů.
Většina z nás s tím souhlasila. Nebyl to dokonalý systém, ale alespoň dával šanci lidem, kteří nechtěli každého prvního pracovního dne v lednu závodit o tlačítko v kalendáři.
Radce se změna nelíbila vůbec.
Tvrdila, že se trestají lidé, kteří umějí plánovat
Podle ní nový systém zvýhodňoval kolegy, kteří si neumějí soukromý život zorganizovat dopředu. Ona měla dovolené promyšlené několik měsíců předem a nechápala, proč by se měla přizpůsobovat někomu, kdo začne léto řešit až na jaře.
Jeden kolega jí připomněl, že termíny školních táborů nebo partnerovy celozávodní dovolené se někdy skutečně dozvíte později. Další kolegyně zase potřebovala sladit péči o děti s bývalým manželem. Každý z nás měl nějaký důvod, proč nemůže znát celý příští rok prvního ledna.
Radka odpověděla, že to přece není její problém. Tím vlastně poměrně přesně shrnula důvod, proč nový systém vůbec vznikl.
Vedoucí rozhodnutí nezměnil.
První test přišel v létě
Radka chtěla tradiční dva týdny na přelomu července a srpna. Stejný termín chtěla kolegyně, která v něm několik předchozích let pracovala právě proto, že už byl obsazený. Podle nového pravidla proto dostala přednost ona.
Radka byla několik dní viditelně naštvaná. Tvrdila, že má chatu rezervovanou dlouho dopředu a že kvůli firemnímu experimentu bude muset všechno měnit. Vedoucí jí připomněl, že nový způsob jsme znali od ledna a nikdo jí nezaručil stejný termín jako předchozí roky.
Nakonec jela na dovolenou o týden dřív. Nic zásadního se nestalo, rezervaci upravila a po návratu už o celé věci skoro nemluvila.
Pro nás ostatní ale byla změna překvapivě znát. Najednou jsme měli pocit, že při plánování skutečně existuje nějaká možnost dostat se i k termínům, které byly předtím prakticky trvale obsazené.
Nejzajímavější byly další Vánoce
Tentokrát se přihlásili čtyři lidé a volno mohli dostat dva. Vedoucí vytáhl přehled z minulých let a podle střídání připadla dovolená mně a další kolegyni. Radka měla pracovat už druhý rok po sobě, protože předtím si několik let brala volno prakticky automaticky.
Okamžitě namítla, že to není fér. Podle ní by nikdo neměl být nucen pracovat dva roky za sebou jen kvůli tomu, že měl v minulosti štěstí na plánování.
Vedoucí jí připomněl, že já jsem mezi svátky pracoval tři roky v řadě. Další kolega dokonce čtyři. Tehdy to Radce připadalo jako normální důsledek systému, který platil pro všechny.
Tentokrát už na to nic moc říct nemohla.
Nešlo mi o to, aby Radka nikdy nedostala, co chce
Ve skutečnosti bych neměl problém, kdyby měla některé oblíbené termíny častěji. Pokud se ostatním nehodí, ať si klidně vezme celé léto. Problém vznikal až ve chvíli, kdy jedna kolegyně několik let získávala stejné výhody jen proto, že celý systém nejlépe využívala.
Nikdy přitom žádné pravidlo neporušila. Právě proto bylo tak těžké se proti tomu ozvat. Každému jednotlivě šlo vysvětlit, že měl být prostě rychlejší.
Až po několika letech nám došlo, že systém může být formálně stejný pro všechny a přesto dlouhodobě zvýhodňovat stejného člověka.
Dnes se o žádané termíny střídáme a většinu dovolených stále zapisujeme normálně podle dohody. Když někdo potřebuje konkrétní týden z vážného důvodu, většinou se mezi sebou domluvíme.
Radka si také zvykla.
Jen už nemá automaticky každý rok stejné dva týdny v létě a celé Vánoce.
A kupodivu se ukázalo, že i její rodina dokáže někdy odjet na dovolenou v jiném termínu.
