Článek
Tehdy jsme v předstíraném kolektivním nadšení šmrdlali obrubníky a sázeli macešky, abychom se zavděčili uličnímu výboru a měli pokoj. Dnes už nás soudruh domovní důvěrník nehlídá, ale nahradil ho mnohem rafinovanější tyran: marketingový nátlak převlečený za špatné svědomí.
Podle posledních rad expertních inzerátů jsme totiž naprostí barbaři, pokud své auto myjeme třikrát měsíčně, ale fasádu domu necháme bez péče celých deset let.
Je to fascinující posun. Zatímco dříve se v rámci Akce Z „pulírovalo“ společné, dnes se od nás očekává, že budeme s kartáčkem v ruce leštit i poslední zrnko omítky na své soukromé pevnosti. Jako by nestačilo, že dům splácíme do konce života, teď mu musíme dopřávat lázeňskou péči, jinak jsme v očích sousedů a reklamních kreativců za špindíry.
Dnešní „Akce Z“ už není o společné brigádě, ale o individuální obsesi. To chce totiž fištróna: v zemi, kde polovina silnic připomíná ementál a padá nám na hlavu kde co, nám někdo s vážnou tváří vyčítá, že naše fasáda nemá ten správný lesk.
Možná bychom se měli vrátit k těm košťatům a jít zamést raději ty bludy, co se na nás odevšad valí. Udělat si takovou soukromou „Akci Z“ proti blbosti.
Ta totiž na rozdíl od fasády neplesniví, ta kvete v každém ročním období.
