Článek
Ta cesta z Barrandova na Smíchov, kterou denně jezdím z práce, se za posledních dvacet let hodně změnila. Rozšířily se vozovky, nový asfalt, vyšší obrubníky, ubylo smradu z osobáků i náklaďáků. Dokonce i ten „vizuální šum“ v tramvaji číslo 12 dostal nový, poněkud asymetrický rozměr.
Seděl jsem na dvojsedačce a pozoroval chlápka naproti. Držel v levé ruce telefon a palcem zběsile listoval nějakým bulvárem. Pravý rukáv jeho džínové bundy byl prázdný, elegantně zastrčený do kapsy. Člověk by řekl, že to mohl být úraz na pile. Najednou ale tramvaj prudce přibrzdila a u tyče o několik míst přede mnou zavrávorala paní v elegantním kostýmku. Chtěla se chytit, ale z pravého rukávu jí koukal jen čistě zahojený, růžovoučkou kůží potažený pahýl. Chytila se levačkou.
Něco mi tady přestalo štymovat, a tak jsem si začal důkladně všímat i ostatních cestujících. Z dvanácti lidí, co byli různě rozeseti po vagónu, jich pět nemělo pravé zápěstí. Žádné drama, žádný pláč. Prostě odpolední špička v MHD.
Vzpomínka na devadesátky
Všechno to začalo tím slavným dnem, kdy parlament konečně po dlouhých tahanicích schválil zákon č. 142/2027 Sb., o alternativní fyzické likviditě.
Lidově se mu samozřejmě okamžitě začalo říkat jak jinak než Pacifický zákon. Jako tichá, cynická vzpomínka na legendární smíchovskou restauraci z devadesátek, kde tamní kuchař poprvé v české historii aplikoval metodu „uříznuté ruky“ jako definitivní řešení věřitelsko-dlužnických vztahů. Co bylo tehdy brutálním zločinem, to stát po letech exekučního marasmu, kdy polovina národa dlužila druhé polovině, povýšil na elegantní legislativní nástroj.
„Osobní bankrot? To byl opruz na pět let,“ vykládal večer u piva Franta v hospodě Na Růžku.
Zručně si levou rukou zapálil retko a zdravým loktem mi ukázal na svůj pravý prázdný rukáv.
„Pořád ti někdo lezl do soukromí, počítal ti každou korunu na chleba, sousedi na tebe koukali skrz prsty. Takhle jsem zašel na přepážku Finančního úřadu pro Prahu 5. Paní byla strašně milá. Říkám: ‚Dobrý den, nezvládám hypotéku na ten třípokojáč v Holyni a splátky na bavoráka.‘ Ona koukla do tabulek ministerstva, vytáhla ze šuplíku takovou tu velkou pákovou řezačku - sice s logem státního znaku, ale jinak klasika - chruplo to, ona mi na to prskla razítko ‚ZAPLACENO‘, poslala mě vedle na ošetření a byl jsem volnej. Čistej stůl. Žádný exekutoři, žádný dopisy s pruhem.“
„A nechybí ti?“ zeptal jsem se a pořádně nasál z půllitru.
„Ale tak jasně, zpočátku si občas chceš podrbat nos rukou, kterou nemáš, a zatloukat hřebíky levačkou je taky solidní groteska,“ zasmál se Franta.
Nový znak společenské prestiže
„Ale ten pocit svobody! Jdeš kolem bankomatu a víš, že ti z konta nikdo nic nestrhne, protože sekyra je smáznutá. Navíc, teď už je to vlastně společenská prestiž. Kdo má dneska obě ruce, ten je podezřelej, že nemá odvahu žít na dluh nebo že je to nějakej sucharskej sysel, co si všechno cpe doma do štrozoku a kupuje za hotové.“
Český genius loci se nezapřel ani v následném boomu kutilství. Trh s drahými lékařskými protézami okamžitě zkrachoval, protože dlužníci na ně logicky neměli peníze. Místo toho se v garážích a pokoutních dílnách začal rodit nový typ lidového umění.
Frantův kámoš z fabriky mu na pahýl za flašku rumu navařil nerezový otvírák na pivo kombinovaný s cyklistickou vidlicí. Ti bohatší, co přišli o ruku kvůli luxusnějším dluhům, nosili na zápěstí namontované designové vařečky nebo upravené zednické lžíce z uhlíkových vláken.
Na ulicích se dokonce přestal používat klasický pozdrav. Když se potkali dva známí, už si netřásli pravicí. Místo toho hrdě zvedli svá zdravá levá zápěstí nebo na sebe spiklenecky mávli prázdným rukávem.
Byl to nový pozdrav svobodných lidí - „Nazdar, ty jsi taky čistej, co?“
Akce pro novomanžele
Vyšel jsem z hospody do chladné smíchovské noci. Nad vchodem do nedaleké pobočky banky svítil obří, zářivě neonový plakát. Byla na něm usměvavá rodina u nového bazénu a pod ní stál velký nápis:
Nezvládáte Vaše splátky?
Nabízíme rychlé a bezbolestné řešení pod záštitou Pacifického zákona.
Jedno šmiknutí a léto je vaše!
BONUS: Pro novomanžele akce - za obě pravé ruce odpouštíme i úroky z prodlení!
Sáhl jsem do kapsy pro telefon, abych si ten nesmysl vyfotil. Chvíli mi trvalo, než jsem ho v kapse nahmatal.
Moje levá ruka si na tyhle věci pořád ještě úplně nezvykla.
Doporučené zdroje a inspirace:
- Kontext restaurace Pacifik (Devadesátky)
Zdroj k nahlédnutí: Články o pražském podsvětí 90. let, konkrétně o kauzách spojených s vydíráním a tehdejšími praktikami věřitelů (např. seriál Devadesátky od České televize nebo články na Seznam Zprávy / iDNES o smíchovské kriminální scéně té doby).
- Exekuční realita v ČR
Zdroj k nahlédnutí: Mapa exekucí (odkaz na projekt mapaexekuci.cz). Ačkoliv je příběh nadsázkou, reaguje na fakt, že v ČR je stále v exekuci několik set tisíc lidí…
- Literární paralely
Inspirace: Svatopluk Čech (antiutopie), Ladislav Fuks, Michal Viewegh (ironie všedního dne), Sci-fi povídky Ondřeje Neffa
- https://medium.seznam.cz/clanek/janek-letensky-nove-dresy-stara-hriste-aneb-kdyz-z-nonstopu-vyzenou-autentickou-spinu-282448
