Článek
Svatá Anna, chladna z rána
Tak říkají staré pranostiky. S tímto svátkem se nám prázdniny lámou do druhé poloviny a je nefalšovaná okurková sezóna. Zkuste tedy na chvíli zapomenout na vymývání sklenic, vaření láku podle tajného a zaručeně nejlepšího receptu, na chvíli se ještě posaďte a v klidu si přečtěte Nedělník č. 5.
Okurková sezóna? Kdepak, na našem plácku se dál kope do kotníků, jen trička a trenýrky vystřídaly obleky. Na rozdíl od kluků na plácku tu ale fair play moc neplatí a fauly zezadu jsou v podstatě běžnou taktikou. Každý si kope svou ligu, pravidla se ohýbají podle potřeby a diváci v hledišti jen tiše úpí.
Zatímco na hřišti by rozhodčí po třetím faulu sebral balon a poslal všechny na párek, v našem veřejném cvrkotu se píská, jen když se někomu zlomí podpatek. A tak se místo červených karet vesele rozdávají recepty na domácí okurkový lák, protože na tyhle kyselé fauly nic jiného nezabírá.
EXIT aneb Dálnice jako čekárna na krchov
Letní dálniční přesun v plechové krabici připomíná drsný sociální experiment. Člověk otupělý monotónním hučením pneumatik vnímá okolní krajinu jen jako kulisu. A právě v téhle letní výhni zpoza krajnice vyskakují tabule s jediným slovem - EXIT.
Pro lékaře a latiníky má toto slovo mrazivý význam - trvalý odchod ze scény bez možnosti návratu. Z obyčejných sjezdů se najednou stávají unifikované pomníky podél cesty a celá dálnice začne vypadat jako kilometry dlouhá čekárna na krchov. O tom, kde na každého z nás čeká ta jeho osobní tabule, i o tom, proč bychom při tom posledním odbočení měli mít alespoň trochu stylu, si můžete přečíst zde.
Notičky aneb Jak mluvit vlastním hlasem a cizími slovy
Zatímco nevinná, osamocená „noticka“ v rohu novin vás chce pouze stručně informovat, že v Horní Dolní opravili lavičku pod lípou, její zákeřnější sestra v množném čísle dokáže dělat hotové divy.
Jakmile totiž našinec v saku dostane své milované „notičky“, rázem odhazuje vlastní mozek do koše. Jestli vás zajímá, proč někteří lidé mluví s grácií rozbitého gramofonu, tahle Notička je právě o tom.
Než půjdeme dál
Možná je čas přestat jen tiše úpět v hledišti a sledovat ty kyselé fauly chlapíků v oblecích, kteří bez cizích notiček netrefí ani na záchod.
Celá ta naše veřejná scéna i letní dálnice občas vypadají jako jedna velká čekárna na krchov, kde loutky recitují cizí texty a diváci u krajnice vaří okurkový lák. Ale tenhle dálniční maratón jedeme sami za sebe a je úplně jedno, jaké instrukce zrovna letí éterem nebo co stojí na ceduli u příkopu. Podstatné je vědět, kdy z téhle rozjeté maškarády včas odbočit, než člověku zhasne motor definitivně.
Zkuste si pro dnešek udržet vlastní rozum a nenechte si poplést hlavu lidmi, kteří mluví s grácií rozbitého gramofonu.
Vaše myšlenky i slova patří jen vám, tak si je nenechte vzít. Užijte si nedělní klid a kašlete na hluk z ulice. Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
