Článek
Už za Rakouska-Uherska se u nás našlo hodně snaživých Čecháčků, kteří hlásili veškerou činnost proti mocnářství, ať už byla reálná, smyšlená, nebo si jen někdo dělal legraci. Udavači byli i mezi vlastenci, donášeli například na Františka Palackého.
Udávalo se i za 1. republiky, ale tehdy šlo spíše o spolupracovníky z tzv. galerky, kteří své kriminální kolegy udávali dobrovolně nebo z donucení kvůli nižšímu trestu či jiným výhodám. Skvěle je to vidět třeba v seriálu Hříšní lidé. Svým způsobem pomáhali četnictvu a policii. Už tehdy se ale udávalo i kvůli malichernostem a ze závisti.
Na udání gestapu zaplatilo mnoho lidí životem
Daleko horší bylo donášení okupantům během 2. světové války. Gestapo mělo své konfidenty všude a řada z nich to dělala dobrovolně a nadšeně. Udání mířila i na protektorátní policii a bohužel v naprosté většině nešlo o kriminální činy. Pisatelé českým policistům vyhrožovali, že v případě, že nezakročí, oznámí to Němcům. Někteří rovnou na gestapo posílali kopii.
Důvodem, proč napsat udavačský dopis, mohl být strach, touha po penězích, závist i osobní msta. Udáváni byli českoslovenští občané židovského původu, což řada z nich zaplatila životem, ale také lidé, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na odbojovém hnutí. Trestné bylo tehdy i poslouchání nepovolených rozhlasových stanic, nebo prodávání potravin bez potravinových lístků, i za to se udávalo. Naštěstí bylo i hodně statečných lidí, takže některé dopisy gestapu se cestou poztrácely.
Karel Čurda je zřejmě nejznámnějším zrádcem a udavačem z dob protektorátu. Podobných Čechů bez páteře však bylo mnohem více.
Za komunismu našli uplatnění i udavači z dob protektorátu
Hned po válce se u nás ve velkém popravovali udavači z válečného období. „Americký historik Benjamin Frommer přichází s hypotézou, že u nás byly retribuce nejkrvavější a naznačuje, že to bylo proto, že Češi měli máslo na hlavě,“ uvedl historik Petr Koura na webu Hlídací pes. Ne vždy byli potrestáni skuteční udavači. Stávalo se, že ti, kteří sami udávali, byli najednou lidovými soudci, těmi nejhorlivějšími, aby sami sebe uchránili.
Režim, který se chystal ovládnout Československo, si s německými okupanty nijak nezadal. Po únoru 1948 dotáhli komunisté udavačský systém skoro k dokonalosti. Propracovanější byly i způsoby, jak lidi k udávání na své přátele, sousedy, kolegy, ale i rodinné příslušníky, získat. Nebo donutit. Nechybělo ani vydírání, vyhrožování blízkým i násilí. Nebo naopak peníze, kariérní postup, možnost cestovat, nebo jen pocit vlastní moci nad osudy druhých.
I pro StB ale hodně lidí udávalo dobrovolně, dokonce i s nadšením. Historik Martin Tichý k tomu pro Aktuálně.cz uvedl: „Určitě neplatí, že každý spolupracovník StB byl její obětí. Mezi agenty byly i lidské bestie.“ StB dokonce využívala i osoby, které se zapletly už za války s gestapem. Nebyli potrestáni jen proto, aby mohli sloužit novým pánům a znovu ničit životy lidem kolem sebe.
Také díky komunistickým udavačům a přisluhovačům skončilo mnoho lidí ve vykonstruovaných politických procesech. Často odcházeli s trestem smrti nebo dlouholetým žalářem.
Udává se i dnes
S nadšením uvítali uvědomělí občané možnost udávat hospodské a prodavačky za to, že nedostali účtenku. V rámci systému EET na to dokonce vznikl speciální udávací web. A udává se stále, firmy, na které „naši klekli“ v době vlády Andreje Babiše, by mohly vyprávět.
Částečně je za tím i typicky česká vlastnost – závist. Někdo se má lépe? Tak to určitě krade. Vlastní neschopnost je vždycky lepší svést na někoho jiného. Udávání se stalo i běžnou částí politického boje, takže trestní oznámení třeba na starostu těsně před volbami, kdy už se nemá šanci nijak bránit, není ničím výjimečným. Sice se může následně ukázat, že udání bylo zcela smyšlené, ale k poškození pověsti to stačí.
Zdroje:
