Článek
Komunisté její rodinu připravili o živobytí
Marie Chalupová, rozená Dibelková pocházela ze zemědělské rodiny. Komunistickou zvůli právě díky tomu poznala už brzy po únoru 1948. Dibelkovi totiž museli povinně vstoupit do nově založeného místního JZD a přišli tím o půdu, stroje i dům. To bylo pro rodinu velmi citelnou ranou.
Otec Marie byl navíc pokrokovým hospodářem a jako první z okolí pořídil na statek vodovod, automatické napáječky pro dobytek a velkou stodolu. To vše, na co si musel půjčit a tvrdě to splácel, mu komunisté v mžiku zabavili. Jejich koně zase zabili na maso, protože – jak tvrdili, od čeho mají traktory. „To byla strašná rána pro mého bratra Josefa, který se o ně od dětství staral a miloval je. To bylo hrozné,“ vypráví Marie Chalupová.
Na vznik JZD doplatili za minulého režimu mnozí. Komunisté lidem sprostě ukradli půdu.
V té době už byla pamětnice zasnoubena se strážmistrem SNB Josefem Chalupou, který měl pohled na tehdejší politickou situaci velmi podobný. Z únorového vývoje byl velmi rozčarovaný, a proto začal spolupracovat s protikomunistickým odbojem. Díky svému zaměstnání měl přístup k policejním dokumentům. Později emigroval do Německa, kde začal spolupracovat s americkou zpravodajskou službou CIC a pod změněnou identitou se vrátil jako agent chodec do komunistického Československa.
Pomáhala českému rambovi
Ani Marie ale nesledovala dění v zemi se založenýma rukama. Přes známou se seznámila se dvěma agenty, kteří přišli ze západního Německa a rozhodla se jim pomáhat. Jeden z agentů byl Štěpán Gavenda, který patřil mezi nejhledanější a také nejodvážnější agenty ze západu té doby. Potřeboval falešné doklady, které mu Marie pomohla obstarat.
Štěpán Gavenda už za 2. sv. války bojoval v partyzánském oddíle KOVAŘÍK na Moravě. Po komunistickém převratu se odmítl smířit s novou totalitou a už v dubnu 1948 měl první střet s policií, uvádějí historikové Ivo Pejčoch a Prokop Tomek v knize Agenti chodci na popravišti. Gavenda převáděl přes hranice několik neodsunutých Němců, za což byl zatčen a uvězněn.
Dokázal však utéct a poté ještě vyrazil do věznice, kde drželi jeho německého přítele s manželkou. Pomocí starého nože a drátu je osvobodil a všichni zmizeli do Německa. Gavenda se pak vrátil jako agent chodec. Za jeden rok spolu s Milošem Zemánkem převedli přes hranice 65 lidí a založili několik dalších odbojových skupin. Právě v té době se setkal i s Marií Chalupovu.
Marie Chalupová pomáhala jednomu z nejslavnějších českých bojovníků proti komunistům - Štěpánu Gavendovi
Pro Marii navrhovali trest smrti
Josef Chalupa byl však v červnu 1949 zatčen. Nezávisle na tom si nedlouho poté StB přišla i pro Marii. Ji i Gavendu totiž na začátku srpna 1949 zradil další kurýr Oldřich Mihola. Bití a další sadistické metody byly nedílnou součástí výslechů. „Když vám například někdo provlíkne tužku mezi všemi pěti prsty a pak je silně stiskne, tak to nevydržíte. Počuráte se bolestí.“ Marie jednou přišla z výslechu tak zmlácená, že jí ostatní uvolnily celý slamník, aby se jí podařilo alespoň na chvíli usnout. Jindy se ale o slamníky musela dělit s ostatními ženami na cele.
Tu noc měla také sen, který ji ovlivnil po dobu dalšího věznění. „Zdálo se mi, že jsem v kostele, bylo šero, seděla jsem v první lavici, mši svatou sloužil papež a přisluhovali mu kněží. Papež se otočil, šel ke mně a řekl: ‚Přijmi Ducha svatýho.‘ Odcházela jsem pak z kostela, který stál na vršku a měl nádherně osvětlená okna. Od té doby jsem se pak už nikdy ničeho nebála,“ říká Marie Chalupová. Ani nikdy předtím ale nepodlehla tlaku a neprozradila StB žádné další jméno ani jiné informace. Nikoho dalšího tak díky ní nezavřeli a jednoho člověka dokonce pomohla dostat z vězení.
Od advokáta se před soudním procesem dozvěděla, že jí byl podle obžaloby navržen trest smrti provazem. Když čekala na soud, spolu s ostatními spoluvězenkyněmi na sebe volaly: „Kolik máš? Já jenom trest smrti!“ Nakonec ale Marie Chalupová dostala „pouhých“ patnáct let žaláře a jednou měsíčně tvrdé lůžko a půst. „To znamenalo, že jsem musela ležet jen na holé zemi beze všeho a nedostala jsem jíst,“ vypráví. Celkem si z toho odseděla osm a půl roku.
V komunistických kriminálech zažívali někteří věznění doslova peklo na zemi. Komunisté si troufali i na ženy, takže i Marie Chalupová byla obětí mučení při výsleších.
Gavenda s Chalupou dokázali utéct z Leopoldova
V době, kdy policie zatkla Marii Chalupovou, přišla si i pro Štěpána Gavendu. Následně jej odvlekli do do tzv. „domečku“, což byla obávaná mučírna na pražské Loretě. Nechvalně známý byl především tamní sadista a velitel věznice František Pergl. Svázaného Gavendu chtěl ztlouct obuškem, ale ten i se spoutanýma rukama popadl židli, a naopak zbil Pergla. K tomu měl pak prohlásit: „Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude.“
Gavendu v roce 1950 opravdu odsoudili k trestu smrti, který mu na poslední chvíli soud zmírnil na doživotí. Gavenda tak skončil ve věznici v Leopoldově, kde náhodou sdílel celu právě s Josefem Chalupou, oním esenbákem zasnoubeným s Marií. Tito dva spolu s dalšími čtyřmi vězni dokázali později utéct, když dostali za úkol vyklízet staré sklepy pod Leopoldovem. Vybourali zazděné okno a otevřela se jim cesta na svobodu. Cestou do západního Německa ještě odzbrojili hajného, který je chtěl zastavit.
Věznice Leopoldov měla za komunismu pověst místa, odkud se nedá utéct. Snoubenec Marie Chalupové a Štěpán Gavenda to přesto dokázali.
Josef Chalupa už v západním Německu zůstal
Zatímco Chalupa po útěku zůstal na Západě, Gavenda se vrátil opět jako agent chodec. Dokázal například zmapovat ženijní zátarasy na hranicích, získal seznam příslušníků StB na Kyjovsku i jména místních komunistických funkcionářů. Při opětovném přechodu hranice byl ale dopaden sovětskými vojáky. Nejdříve je držel v šachu pistolí, když se ale dal na útěk, uklouzl a vojáci se na něj sesypali. „Na svoji obhajobu nemám, nemám, co bych řekl. Dělal jsem to cílevědomě a s jasným vědomím, co nejvíce škodit dnešnímu lidově demokratickému zřízení,“ hrdě prohlásil před soudem. Dne 28. června 1954 byl Štěpán Gavenda popraven.
Marie Chalupová se dostala na svobodu až 23. listopadu 1957. Teprve tehdy se také dozvěděla, že jejímu milému Josefu Chalupovi podařilo přes Berlín dostat na Západ. Nedlouho poté se tak začalo s plánem, jak přes hranice dostat i Marii. Bratr Josefa, Václav Chalupa požádal svého německého známého, aby ji převedl přes hranice. Ten však místo toho Václava udal. Marie měla v této kauze svědčit, ovšem i jí hrozilo, že půjde opět za mříže, tentokrát pro plánování překročení státních hranic. „Že mě znovu zavřou, bylo téměř jisté,“ vzpomíná Marie Chalupová.
Železnou oponu se Marii Chalupové překonat nepodařilo. Komunisté na plány na emigraci přišli a aby se Marie vyhnula dalšímu vězení, vzala si bratra původního snoubence Josefa Chalupy.
V Československu nakonec zůstala
Přišla však nečekaná záchrana. „Třetí Josefův bratr, František Chalupa z Ústí nad Labem, který si kvůli Josefovi už pár let taky odseděl, za mnou přišel, že si mě vezme, aby mi pomohl a StB už mi dala pokoj. Že až se situace kolem mě uklidní, můžu se s ním rozvést.“ Po několika dnech rozmýšlení na tento návrh kývla. K soudu pak tedy přišla jako vdaná a podezření, že měla v úmyslu emigrovat, tím bylo zpochybněno.
Marie Chalupová nakonec už v Československu zůstala, s Františkem založila rodinu a žila s ním po celý život až do jeho smrti. Oba však měli jako nepřátelé režimu těžký život. Neměli kde bydlet a dlouho je nikdo nechtěl zaměstnat. Nový život a zázemí se jim podařilo začít až díky svým známým s podobným smýšlením.
Zdroje:
