Článek
Česko-německé soužití nebylo vždy ideální, ale pro oba národy bylo tak či tak velmi prospěšné. Nejvýraznější rozpory se začaly objevovat se vznikem samostatného Československa, kdy se sudetští Němci stali menšinou.
Spory vyvrcholily podepsáním Mnichovské dohody roku 1938, vyhnáním československého obyvatelstva hlouběji do Protektorátu a po skončení druhé světové války zase násilím na Němcích a jejich vysídlení. Zapomeňme však alespoň na chvíli na tyto konflikty a podívejme se na to, jak Němci v historii obohatili českou kulturu.
Pivo se sice pokládá ze český národní nápoj, ale tradice jeho výroby pochází z německo-francouzských oblastí. Dá se tedy říct, že i pivo k nám přinesli Němci.
Štamgast a štempl
Německý vliv na českou kulturu v průběhu staletí byl opravdu značný. Připomeňme si například fakt, že němčina byla po dlouhá desetiletí oficiálním i úředním jazykem českých zemí, což vedlo k výraznému ovlivnění českého jazyka zejména v oblasti slovní zásoby. Flaška, štrůdl, kredenc, šunka, štamgast, štempl nebo brýle? Ať už se jedná o spisovný jazyk nebo jazyk hovorový, dodnes tato slova používáme, i přesto, že se proti nim snažili zbrojit národní obrozenci krásnými výrazy jako je čistonosoplenka.
Spor o Kafku
Centrem tohoto česko-německého jazykového konfliktu se stala zejména Praha, kde sídlili umělci německého původu či ti, kteří německy psali. Čí tedy vlastně je například světově proslulý spisovatel Franz Kafka? Čechů nebo Němců? Oba národy jsou dodnes pyšní na tohoto významného spisovatele této doby a oba si na něj činí nárok.
Franz Kafka je v tomto ohledu velice komplikovanou osobností. Jedná se totiž o pražského německy píšícího židovského spisovatele, který byl členem Pražského klubu, ke kterému patřili i další významní německy píšící autoři jako byl Max Brod, Oskar Baum nebo Felix Weltch. Většina z nich mluvila plynně česky a výrazně ovlivnila tehdejší dobu, zejména pak literaturu.
Franz Kafka psal německy, takže se dá považovat spíše za Němce.
Příběhy ze Sudet
Vraťme se ale zpět do pohraničí, do Sudet, kde působila řada lokálních autorů a umělců, kteří měli velký vliv na českou kulturu. Češi a Němci spolu v pohraničí žili dlouhá staletí a je jasné, že se obě kultury vzájemně prolínaly a obohacovaly se. Německá kultura po celá dlouhá staletí tu českou výrazně obohatila a stala se její pevnou součástí.
Po vzniku Československa se Němci na našem území stali menšinou a začali si zakládat různé umělecké spolky. Jmenujme například Spolek německých výtvarných umělců v Čechách či Metznerbund, který se snažil o spojení všech politických i uměleckých spolků dohromady, a to již od roku 1920. Spolky byly mimořádně aktivní a v Sudetech se zasloužily o obrovský rozvoj a rozkvět společenského života.
Dokud v Sudetech žili Němci, byly to velmi bohaté kulturní oblasti. Příkladem je město Liberec, dříve centrum Sudet.
V těchto skupinách se shromažďovali umělci všech směrů a tvořili tak komunitu, která se spolupodílela na vytvoření identity německy mluvících obyvatel tehdejšího Československa. I díky nim dnes máme mnoho dobových pramenů, které nám ukazují tuto oblast v časech vzájemných česko-německých konfliktů. Mezi významné autory, kteří obohatili českou literaturu, architekturu, hudbu i výtvarné umění patřili například Josef Hagenbarth, Josef Dobrowski, Josef Prinke, Emil Helzel, Gustav Zindel či Erwin Müller.
Smutným faktem však zůstává to, že vyhnáním těchto sudetských Němců se stala tato oblast velice zaostalou. Pohraničí se z tohoto odlivu původních obyvatel vzpamatovává dodnes.
Zdroje:
F. Seibt, Německo a Češi: dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha: Academia 1996. 464 s. ISBN 80-200-0577-3.
