Článek
Komunisté po násilném převzetí moci ihned začali likvidovat své oponenty a také vychovávat celou společnost ke „správnému“ smýšlení. Nástrojem rudé propagandy však nebyl jen tisk nebo rozhlas. K indoktrinaci sloužila také kinematografie, a to nejen pomocí prvoplánových ideologických braků, jako byla například Anna proletářka, Rudá záře nad Kladnem nebo Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Propaganda se nevyhnula ani pohádkám.
Komunistická propaganda prostupovala všechny oblasti života, včetně umění
Filmy mohly vznikat jen se souhlasem strany
V první řadě je potřeba si uvědomit, že každý film, který v dobách komunismu vznikal, musel projít přísným schvalovacím řízením. Rozhodovalo v něm Ministerstvo informací a kulturní rada ÚV KSČ. Cenzurou kvůli její přísnosti prošel je málokterý filmový scénář.
ÚV KSČ vydal v roce 1950 také směrnice „Za vysokou ideovou úroveň československého filmu“, které určovaly, co se od výroby filmů očekává. Nutností bylo samozřejmě budovat lásku k socialistické vlasti a sovětskému svazu. Nešlo to ani bez stranickosti a budovatelského nadšení.
V pohádkách byla propaganda skrytá
Vánoční pohádky patřily na rozdíl od čistě socialisticky realistických filmů k velmi stravitelným a sofistikovaným formám propagandy. Dostávaly se k širokým masám lidí a s indoktrinací v nich lidé nepočítali. Opak je však pravdou a při hledání ideologicky zabarvených pohádek nemusíme zacházet daleko. Mnohé z nich jsou oblíbenými klasikami dodnes.
Tak například Císařův pekař a Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Pyšná princezna nebo Obušku, z pytle ven! Všechny tyto pohádky vznikly mezi lety 1952-1960 a dohledu obávaného ministra informací a agenta NKVD Václava Kopeckého se neztratily. Kopecký byl jedním z nejhorších stalinistů a sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny těm československým.
Václav Kopecký byl mimořádně odpudivou osobou. Patřil k hlavním příznivcům trestů smrti pro nepřátele režimu. Stalina obhajoval až do své smrti. Tento člověk přitom v padesátých letech řídil kulturní tvorbu včetně té filmové.
Levicový výklad pohádkových hrdinů
Jedním z režimem oblíbených pohádkových tvůrců byl za komunismu Jan Drda. Svou pozici si vysloužil organizací teroru vůči nekomunistické inteligenci, ale také svým uměleckým náhledem na žánr pohádky. Hrdinové z jeho pera nebývali bohatí princové, ale obyčejní lidé. Ti se pak nesnažili o srdce princezny, ale dobro pracujícího lidu. Příkladem je třeba postava Kuby Dařbujána.
Jasno bylo také o záporných hrdinech. Ty obstarávali zpravidla kapitalističtí šlechticové nebo proradná šlechta. Vždy každopádně šlo o někoho z privilegované třídy, nikdy ne o obyčejné smrtelníky z dělnické třídy. Typického zlého kapitalistu představoval třeba hostinský z filmu Obušku, z pytle ven! Kontrastem mu pak byl chudý tulák.
Pohádka Císařův Pekař a Pekařův císař také nesla ideologický podtext. V ní nakonec zvítězila dělnická třída nad šlechtou i zlem.
Militaristé ze Západu, kulaci i hamižní princové
Další vděčnou zápornou postavou byl například Kazisvět VI. z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Při troše přemýšlení mohl reprezentovat například „válečné štváče“ ze Západu, kteří chtěli zlikvidovat náš „socialistický ráj“.
V pohádce Byl jednou jeden král je zase šlechta líčena jako hamižná, upadlá a chtivá války. Reprezentují je tři krásní princové, kteří jsou však proradní a jde jim jen o vlastní prospěch. Ucházení se o princeznu je pro ně pouhou zástěrkou k uloupení královského pokladu.
Pandrhola ve filmovém snímku Dařbuján a Pandrhola dokonce představuje prototyp vesnického kulaka. Je to venkovský boháč, který vykořisťuje všechny ostatní, a nakonec si pro něj přijde Smrťák.
Pracující král a spravedlivý lid
Kladné role pro změnu neobstarával nikdo jiný, než chudý a tvrdě pracující lid. Tento scénář byl téměř pravidlem, ať už šlo o pracanty v pohádce Pekařův císař, chudého, ale dobrosrdečného Dařbujána nebo lid v Princezně se zlatou hvězdou, který vyhnal zlého krále.
Našly se však i výjimky, kde existoval dobrý král. Například král Miroslav v Pyšné princezně pracoval, za což ho na oplátku respektoval také jeho podřízený lid. Co na tom, že faktického hlediska šlo o naprostou hloupost. Hlavně, že lidé v králi Miroslavovi mohli vidět třeba tehdejší vládnoucí komunistické pohlaváry, kterým přeci také šlo o blaho lidu.
Dnes je na každém, jestli dobovou propagandu chce konzumovat
Dnes bychom si mohli říct, že šlo o pouhé detaily, které nejsou podstatné. Když se ale na tyto staré pohádky podíváme podrobněji, zjistíme, že všechny udržují stejné scénáře. Jde právě o líčení kladných a záporných hrdinů. V dnešní době přitom už víme, že šlechta, bohatí sedláci ani církev nikdy nebyli nepřáteli lidu.
Chtě nechtě, pohádky z dob tuhého komunismu mohou ovlivňovat diváky i dnes, a to zejména děti. Po sledování těchto pohádek je proto dobré si s nimi alespoň promluvit o dějových detailech. Měli bychom zdůrazňovat především to, že souboj dobra a zla neznamená souboj bohatých a chudých, ani pracujícího lidu a vyšší společenské třídy.
Zdroje:
https://www.vice.com/cs/article/vanoce-pohadky/
https://kostlan.blog.respekt.cz/pysna-princezna-ve-sluzbach-komunisticke-ideologie/index.html
https://www.info.cz/nazory/princezna-s-rudou-hvezdou-na-cele-a-zle-pulnocni-kralovstvi-ideologicky-naboj-pohadek-z-50-let-by-se-dal-krajet
