Článek
Nevíme ani přesně, kdy se narodil, ale nejčastěji se uvádí rok 907. Jeho rodiči byli kníže Vratislav I. Český a Drahomíra ze Stodor. Zárodek budoucí přemyslovské rodinné tragédie přineslo úmrtí Vratislava v roce 921. Zemi začala vládnout Václavova matka Drahomíra jako regentka, Václava a jeho mladšího bratra ale vychovávala její tchyně a Václavova babička Ludmila.
A to byl problém. Kněžny se neshodly v podstatě na ničem. Vše skončilo zavražděním později svatořečené Ludmily 15. září 921, a to dvěma muži sloužícími Drahomíře. Legenda spor obou žen povýšila na spor ohledně víry. Ludmila byla údajně oddaná křesťanka, ale Drahomíra se zastávala předchozí pohanské víry. Je to sice možné, ale pravděpodobněji šlo mezi nimi spíše o moc a o vliv na budoucího panovníka Václava.
Václavův styl politiky prohluboval spory v rodině
Václav si rozuměl více s babičkou, takže po svém nástupu na trůn nechal její ostatky převést z Tetína do Prahy. Ani datum, kdy přesně se ujal vlády, neznáme. Bylo to někdy mezi roky 921 a 925. Přemyslovské knížectví ale bylo velmi malé a Václav se nijak nesnažil expandovat. Dnes by se dalo říct, že panoval ve stylu „Mouchy, snězte si mně“.
Sice byl občas nucen bojovat s dalšími českými knížaty, ale spíše se snažil o dohodu. O to komplikovanější byly jeho vztahy s rodinou. Matku Drahomíru nejdříve od dvora vyhnal, ale pak ji povolal zpět. Napjaté bylo i jeho soužití s bratrem, který s ním v mnoha ohledech vlády nesouhlasil.
Svatý Václav je dnes silně přeceňován. Ve své době nehrál příliš výraznou roli. Proslavily jej nakonec hlavně rodinné spory, které zřejmě vygradovaly bratrovraždou.
To, co dnes na Václavovi oslavujeme, bylo tehdy slabostí
Čemu se dá ale věřit už opravdu jen těžko, je ideál světce, bezchybného křesťana na panovnickém křesle. Určitě šlo o zbožného muže, ale byl to jen člověk žijící v prostředí plném intrik a pastí. Jeho křesťanská smířlivost a snaha domluvit se bývá některými historiky kritizována jako slabost.
Přemyslovci měli tradičně velmi dobré vztahy s Bavorskem, ale v době vlády knížete Václava se na západ od našeho území stal hlavní postavou saský vévoda a později i východofrancký král Jindřich Ptáčník. Jindřich se silou nebo diplomacií dohodl jak s bavorským vládcem Arnulfem, tak i s Maďary.
Václav se tak dostal do izolace a Jindřich se svými vojsky a s podporou spojenců se v roce 929 vydal do Prahy. Václav nechtěl válku, raději se podrobil a zavázal, že bude Jindřichovi platit každoročně daň výměnou za mír. Jindřich mu věnoval ostatky svatého Víta a uznal ho tím jako politického partnera. Jenže právě Václavova smířlivost se mnohým nelíbila, nejvíce asi jeho bratru Boleslavovi.
Jindřich I. Ptáčník si Václava zcela podrobil a naplno tím ukázal jeho vladařskou slabost.
Ke svatořečení přispěla hlavně bratrovražda
Václavovy chyby v očích národa vykoupila jeho prolitá krev. Zabít ho chtěl údajně přímo sám Boleslav, ale Václav s ním nechtěl bojovat. Jen mu vzal meč, ale Boleslavova družina Václava zabila před dveřmi kostela ve Staré Boleslavi. Bylo to v pondělí 28. září, asi roku 935. To, že Václav nechtěl bojovat s bratrem, je křesťany považováno za potvrzení jeho ctnostné povahy. Ale bylo to tak? Třeba byl Boleslav jen obratnější ve zbrani a Václav se boje s ním obával? Ale to už se dnes nedozvíme.
Každopádně prvním, kdo Václava poslal na cestu ke svatořečení, byl právě jeho bratr Boleslav, tehdy už jeho nástupce na knížecím stolci. Nechal totiž přenést ostatky svého bratra tři roky po jeho smrti na Pražský hrad. Boleslav I. dostal přízvisko Ukrutný. Snad kvůli bratrovraždě, snad kvůli válce se Sasy, kterým odmítl dál platit Václavem dohodnutou daň. Války trvaly až do roku 950, kdy s tehdejším králem Otou I. uzavřel spojenectví.
Malba Boleslava I. ve znojemské rotundě. Dnes je nenáviděný, ale českým zemím panoval lépe, než svatý Václav.
Bratr Boleslav I. vládl v mnoha ohledech lépe
Boleslav I. je dnes většinou pouze odsuzován, ale přitom není vůbec doceňován jeho obrovský historický přínos pro české země. Výrazně se podílel na ekonomickém růstu Čech, podařilo se mu rozšířit území o Slezsko, severní Moravu a také Krakovsko. Za jeho vlády byly v Čechách raženy první mince a nechal vybudovat pokročilou hradskou soustavu, která mu umožňovala pevně vládnou po celé zemi. Výrazně přispěl i k založení pražského biskupství, které však vzniklo až po jeho smrti. Historikové dnes dokonce považují Boleslava za jednoho z nejvýznamnějších přemyslovských panovníků.
Boleslav I. v dějinách českých zemí započal éru rozkvětu. Zejména začal s velkým rozšiřováním území.
Zdroje:
