Článek
Pohádka Tři princezny budila rozpaky a vyvolávala vášně v diskuzích už dlouho před svou premiérou. A to samozřejmě kvůli důrazu na aktuální progresivní témata. Vždyť vánoční pohádka je na Štědrý den tradicí a mnozí si nedokázali představit, že by vybočovala ze zajetých kolejí. Proto témata jako feminismus nebo emancipace působily na některé konzervativní diváky doslova jako červený hadr na býka.
České pohádky potřebovaly omladit
Zvláště mladá generace už možná mohla mít pocit, že pohádky jsou jen pro staré. Tři princezny ale jakékoliv podobné myšlenky vyvrací. Moderní pojetí bylo po letech příběhů pohádek jako přes kopírák příjemným osvěžením.
A pozitivní novinky nás čekaly i po stránce hereckého obsazení. Ačkoliv je Josefíně Markové, Dorotě Šlajerové a Sáře Černochové, které byly v roli princezen, pouze sedmnáct let, svých rolí se zhostily dokonale. Nepotvrdily se obavy některých hnidopichů, že tak mladé herečky nemohou v hlavních rolích samy obstát.
Zkušení herci jako Klára Melíšková a Michal Isteník pak potvrdili svůj um a ukázali to, co se od nich už tak nějak čekalo.
V hlavní roli ženy
Zpět ale k tomu hlavnímu - progresivnímu poselství pohádky. Feminismus byl v pohádce zjevný, ale vlastně nikoho neprovokoval. Tvůrci pouze obrátili klasické pojetí pohádek naopak. Ženy jednoduše hrály prim, ať už to byla královna Mortana, nebo samotné princezny. A nakonec došlo i ke sňatku s princem, takže mohli být spokojení i tradicionalisté. Nešlo tak o žádné násilné protlačení ideologie. Oproti jiným pohádkám, kde se ženy příliš nedostanou ke slovu, šlo o pozitivní ozvláštnění.
A co na tom, že historicky není reálné, aby se princezna vydala ucházet o ruku prince. Vždyť pohádky nikdy neměly být odrazem skutečnosti, ale z velké části dílem fikce. Proč by to tedy v tomto případě mělo vadit?
Konzervativci spokojeni nebyli
Milovníci klasických pohádek, kteří očekávali ohrané schéma udatného rytíře, ohrožené a později zachráněné princezny a nakonec svatby, spokojeni být nemohli. Dokazují to i nejnovější recenze diváků. Zkritizovali vše. Výkony hereček v rolích princezen, námět, zvuk a nakonec i vzhled princezen.
Mezi převážně negativním hodnocením se ale našli i tací, které nová štědrovečerní pohádka také oslovila. Například jeden z diváků napsal: „Musím říct, bavilo mě to. Hodně. A hned po prvních 15 minutách mi bylo jasné, že ta kritika bude zdrcující. Není to klasická štědrovečerní pohádka pro masové konzumenty. Je to moderně pojatá pohádka, trochu připomínající Verneovku, reflektující dobu, místy trochu prkenné herectví, které se ale k dospívajícím puberťačkám paradoxně hodí… Jo. Bavilo mě to, líbilo se mi to a je mi jasné, že to všichni strhají, protože to nebyla klasika.“
Negativní ohlasy jsou z části pochopitelné, protože vše nové si musí vybojovat své místo a lidé si musí zvyknout. To, že se pohádky obejdou bez udatných a neohrožených rytířů je prostě fakt. A jsem si jistý, že podobné pohádky své místo na televizních obrazovkách ještě uvidíme. Směr, kterým se ČT vydala je správný a doufejme, že se jej i přes křik některých hnidopichů bude držet.
