Článek
Ekologie a emise v průmyslu a dopravě jsou evropským tématem číslo jedna posledních let. Nemohu se ale ubránit dojmu, že ve víně, které nám Evropská unie denodenně nalévá, toho stále ještě poměrně dost plave. Absolutně nezpochybňuji fakt, že osobní doprava produkuje skleníkové plyny, jejichž množství v atmosféře by bylo dobré kontrolovat. Ale způsob, jakým Evropa démonizuje osobní dopravu poháněnou spalovacími motory, působí v globálním kontextu spíše komicky než jako seriózní řešení. Bylo by dobré si doopravdy říci, o co nám vlastně jde. Pokud nám skutečně leží na srdcích životní porstředí, proč tedy nezačneme s regulacemi tam, kde jej doopravdy ničíme? Místo toho ale Evropa loví kapku z moře a dobrovolně před zraky světa přímo epicky páchá ekonomickou sebevraždu, aniž by tím planetě nějak významněji prospěla.
Emma Maersk
Uvažujme například nákladní lodní dopravu. Ano, rozumím tomu, že nákladní doprava je páteří světové ekonomiky, a že drtivá většina zboží je mezi kontinenty přepravována právě obrovskými nákladními loděmi. Ale v tuto chvíli se díváme na ekologické dopady. Takových nákladních lodí brázdí světové oceány na 90 tisíc. Zkusme uvažovat jednu jedinou. Jednu z největších kontejnerových lodí světa, Emmu Maersk. Tento kolos je s délkou skoro 400 metrů a šířkou 56 metrů skoro dvakrát tak velký, než byl Titanic. Výkon motorů je potom v součtu 110 MW, řečeno automobilovou hantýrkou necelých 150.000 koní.
Toto kolosální plavidlo dokáže v produkci škodlivých látek za rok hravě konkurovat roční produkci asi padesáti milionů osobních automobilů. Pouhých patnáct největších lodí z devadesáti tisíc, se dokáže vyrovnat všem osobákům světa. Proč tedy proboha Evropa tak zuřivě likviduje spalovací evropské motory v osobních autech? Jen v Evropě. V Americe, Asii i Africe budou lidé dále bez větších omezení nakupovat za dnes už, pro Evropu, směšné ceny svá skvěle fungující spalovací auta a budou do nich tankovat ročně miliony litrů benzínu. Evropané budou mezitím celé roky šetřit na malý elektromobil, který bude stát přibližně to, co americké nadšence pětilitrový Mustang. Tohle přece není celosvětové řešení klimatu.
Kde nás tlačí bota?
Ptám se tedy, kde je ten obrovský přínos pro světové klima? Co Evropa získá tím, že Mekka automobilového průmyslu, kterou Evropa bez pochyby zatím ještě je, dobrovolně svůj prostor přenechá ostatním hráčům? Myslím, že pokud skutečným důvodem současných evropských, až řekl bych, drakonických restrikcí je skutečně ochrana klimatu, tak bychom měli klima začít ochraňovat efektivně a věnovat se oblastem, které ovzduší doopravdy znečišťují. Jenomže k regulaci světové lodní dopravy nestačí výkřiky Evropského parlamentu, byl by nutný celosvětový konsensus, a tady je zřejmě problém.
Není to ale zdaleka jen CO₂, co má vliv na naše životní prostředí. CO₂ je jen hlavní postava současného evropského dramatu. Jsou to oxidy síry, které podporují výskyt kyselých dešťů, oxidy dusíku a další jemné částice, které pronikají hluboko do plic a krevního oběhu. Jenomže tyto zplodiny se zdaleka netěší takové popularitě jako zmíněný oxid uhličitý. Velké lodě běžně spalují těžké topné oleje mizerných kvalit za nízké ceny. Až donedávna toto nikdo nikde na světě neřešil. Teprve v roce 2020 došlo k celosvětové regulaci lodních paliv, kdy bylo mimo jiné stanoveno maximální povolené množství síry v takových palivech na 0,5 %. Poslední dobou se již objevují snahy, jak snížit emise z lodní přepravy, ale rozhodně ani zdaleka nedosahují tak absurdní míry úsilí, které vyvíjí Evropa k potlačení spalovacích motorů v osobních autech. A to míra zamoření planety z evropské osobní dopravy je skutečně legrační oproti celosvětové lodní dopravě.
Diskuze o ochraně životního prostředí by měla být komplexní a vyvážená. Zaměření na omezování osobní dopravy, často prezentované jako klíč k dosažení klimatických cílů, neodráží skutečné rozložení emisních zdrojů. Nákladní lodě, které jsou nezbytné pro globální obchod, ale zároveň masivně přispívají ke znečištění, by měly být zahrnuty do všech strategií pro snižování emisí. Pokud chceme skutečně chránit životní prostředí, musíme zohlednit všechny sektory, a to včetně těch, které se mohou zdát vzdálené každodennímu životu evropských občanů.
Zdroje: