Článek
Možná jste to už viděli na Instagramu nebo Pinterestu: krásná, na míru vytištěná vykrajovátka na cukroví, personalizované zápichy do dortů nebo dokonce originální nálevky na kávu. Marketing výrobců tiskáren nás často konejší tvrzením, že filamenty z kukuřičného škrobu (PLA) jsou přírodní a nezávadné. Tady ovšem přichází varování: realita v mikroskopickém měřítku je mnohem špinavější, než se na první pohled zdá.
3D tisk pro styk s potravinami není jen o tom, co je napsáno na krabici s plastovou strunou. Je to komplexní inženýrský problém, který zahrnuje chemii polymerů, metalurgii tiskových trysek a mikrobiologii.
Past neviditelných jeskyní
Největším nepřítelem 3D tisku v kuchyni není samotný plast, ale jeho struktura. Technologie FDM (nanášení vrstev taveniny) vytváří z principu porézní povrch. I když se vám zdá stěna výtisku hladká, pod mikroskopem vypadá jako nekonečné pohoří s hlubokými údolími. Tato údolí, tedy rýhy mezi jednotlivými vrstvami, jsou ideálním prostředím pro vznik tzv. biofilmu.
Biofilm je v podstatě pevně přichycená komunita bakterií, které se v těchto mikroskopických spárách množí. Problém je v tom, že tyto prostory jsou příliš malé na to, aby je zasáhly štětiny kartáčku nebo horká voda v myčce (která by navíc většinu tisků zdeformovala). Jakmile jednou použijete vytištěnou lžíci nebo vykrajovátko, v rýhách zůstanou zbytky organické hmoty, které se stanou živnou půdou pro patogeny.
Toxická cesta tryskou
Dalším rizikem, o kterém se v běžných recenzích dočtete jen zřídka, je kontaminace z hardware tiskárny. Standardní trysky jsou vyrobeny z mosazi. Aby byla mosaz dobře obrobitelná, často obsahuje malé množství olova. Během tisku se mikroskopické částice tohoto těžkého kovu mohou uvolňovat do taveniny a následně zůstat ve vašem „bezpečném“ výtisku.
Kromě olova jsou tu i zbytky předchozích materiálů. Pokud jste dopoledne tiskli technické ABS s obsahem styrenu a odpoledne z téže trysky vytlačíte „potravinářské“ PLA, riskujete křížovou kontaminaci. Pro bezpečný tisk v kuchyni je tedy nezbytné používat výhradně trysky z nerezové oceli a mít tiskárnu vyhrazenou pouze pro tento typ materiálů.
Co je skutečně „Food Safe“?
Objektivně vzato, certifikace FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nebo evropská norma EU 10/2011 jsou pro běžného domácího tiskaře téměř nedosažitelné pro celý proces, nikoliv však pro surovinu. Pojďme si srovnat možnosti:
Srovnání kompatibility běžných 3d tiskových materiálů pro použití ve styku s potravinami
U pryskyřicových tiskáren (SLA) buďte obzvláště obezřetní. I po vytvrzení UV světlem mohou tyto materiály vylučovat toxické látky. I když existují „biokompatibilní“ resiny pro dentální použití, jejich cena je astronomická a proces zpracování vyžaduje laboratorní podmínky. Pro domácí tisk kuchyňských doplňků je tato technologie v základu nevhodná.
Jediné bezpečné řešení = bariérová ochrana
Pokud to s 3D tiskem pro gastronomii myslíte vážně, existuje v podstatě jen jedna cesta, kterou mohu s čistým svědomím doporučit: povrchová úprava potravinářským epoxidem. Certifikovaná dvousložková pryskyřice zalije mikroskopické spáry mezi vrstvami a vytvoří dokonale hladký, sklovitý povrch. Ten je pak snadno omyvatelný a neposkytuje úkryt bakteriím.
Tento proces je sice pracný a vyžaduje čas na vytvrzení (často až 7 dní pro plnou chemickou stabilitu), ale je to jediný způsob, jak proměnit estetický model ve funkční a bezpečný nástroj. Epoxid navíc zvýší mechanickou odolnost dílu a zabrání jeho degradaci při styku s vlhkostí. Je to investice, která odděluje profesionální přístup od nebezpečného amaterismu.
Kdo nese odpovědnost?
V průmyslovém měřítku je certifikace procesu pro styk s potravinami extrémně nákladná. Zahrnuje testy na migrace látek při různých teplotách a pH prostředí. Pokud tisknete něco pro sebe, riskujete „jen“ vlastní zdraví. Pokud byste však chtěli vytištěná vykrajovátka prodávat, ocitáte se na velmi tenkém ledě z hlediska zákona o ochraně veřejného zdraví.
Osobně vidím ve 3D tisku obrovský potenciál pro personalizovanou gastronomii, ale současné domácí technologie na to bez dodatečných úprav prostě nejsou stavěné. Výrobci filamentů často uvádějí „Food Grade“ na obal, ale zapomínají dodat, že to platí pro granulát, nikoliv pro hotový 3D výtisk, který prošel necertifikovanou tiskárnou.
3D tisk a jídlo mohou koexistovat, ale vyžadují disciplínu. Pokud se rozhodnete pro tisk kuchyňských pomůcek, držte se těchto tří pravidel: používejte nerezové trysky, volte certifikované materiály (PETG, PP) a vždy povrch ošetřete potravinářským lakem nebo pryskyřicí. Vše ostatní je hazardování s trávením v lepším případě a s chronickou toxicitou v tom horším.
3D tisk je revoluce, ale každá revoluce musí mít svá pravidla, aby své děti nepohltila – v tomto případě doslova.
