Článek
Včera byl docela pařák, a tak jsem se vydala do obchodu pro něco k ochlazení. Na parkovišti jsem uviděla prapodivný jev. Tu na mne vykoukl klaun s červeným nosem, o kus dál s modrým, jiný se zeleným, prostě parkoviště plné klaunů a z obchodního domu vycházeli další a další.
Můj zrak, věkem trochu již zesláblý, se snažil více zaostřit, a pak teprve jsem zjistila, že to nejsou klauni. Byli to jen lidé toužící se honem v tom slunečním žáru osvěžit právě zakoupenými chlazenými nápoji. To nebyly barevné nosy, ale neoddělitelná víčka na lahvích s osvěžujícím nápojem. Pravda, pár žíznivců, kteří víčka násilím odtrhli, aby se jim na nose neobtisklo podmáslí nebo jahodová syrovátka, se také našlo. Hlavně těch, co mají velikost nosu větší než XS:), aby se mohli pořádně napít bez obav z potřísnění svých košil, halenek, či šatů.
Ano, samozřejmě. Vídala jsem a vídám plastová víčka sem tam tu v přírodě, jindy kolem košů či sběrných nádob s odpadem. To je pravda. Ale také vídám, a to v mnohem větším množství, obaly nejen od různých pochutin. Například velké pytlíky od brambůrků, kdy po jejich otevření zjistíme, že je jich tam pár a zbytek je vzduch, kelímky od jogurtů, v nichž dosahoval obsah dvou třetin objemu a zbytek bylo prázdno. V tu chvíli mne napadlo, kolik by se ušetřilo jen za dopravu do obchodních sítí, kdyby obal zabalil opravu jen obsah. Auto by naložilo více kusů produktu, aniž by zbytečně převáželo vzduch z místa na místo. Po vybalení výrobku z obalu by byl také menší objem odpadu. Ušetřilo by se za jeho odvoz, likvidaci, ušetřily by se vlastně i suroviny na výrobu toho obalu.
Víte, musím přiznat, že k plastovým víčkům mám zvláštní vztah. Evokují ve mně soudržnost lidí. Hlavně to, že to s lidskou povahou ještě není tak zlé, když se lidé dokážou spojit a nasbírat to šílené množství plastových víček, jen aby mohli pomoci někomu, kdo nemá tak šťastný život jako oni sami. Že navzdory úředním šimlům, kteří nepomohli, dokážou najít cestu jak pomoci vyhlášením a hlavně uskutečněním takové sbírky. A teď nám tuhle možnost projevu solidárnosti a lidství rozhodnutí úředníků z nějaké Tramtárie vzalo. Lidé sbírali víčka hodně, takže se jich v přírodě či po ulicích zase až tak moc nepovalovalo, na rozdíl od obalů různého druhu.
Moc bych si přála, až budou úředníci vymýšlet další nařízení, aby ukázali jako jsou pracovně vytíženi, aby se při tom opravdu zamysleli a zakázali zbytečně nadměrné obaly. Myslím, že by takové nařízení pomohlo planetě více, než volná víčka, která vlastně lidi stmelovala a tak utužovala mezilidské vztahy. Víčka, z nichž si nejen naši malí kutilové, školáčci, dělali různé výrobky, aby tento druh odpadu ještě využili k něčemu smysluplnému.
