Článek
Představte si, že vás pozvou na jednání, kam podle ústavy patříte, ale pošlou vás tam zvlášť. Jiným letadlem, s doprovodem oříznutým na pár lidí a se vzkazem, že vést to bude někdo jiný. Přesně tohle Babišova vláda předvedla prezidentu Petru Pavlovi před summitem NATO. A tvrdit, že jde jen o technikálii, může jen ten, kdo nechce vidět, o co doopravdy běží.
Zopakujme si to. Vláda nejdřív rozhodla, že prezident na summit do Ankary vůbec nepojede. Pavel se obrátil na Ústavní soud a ten vládě předběžným opatřením nařídil, aby mu účast umožnila a nebránila v ní. Vláda tedy ustoupila, ale po svém: vedení delegace svěřila premiérovi a doprovod hlavy státu seškrtala. Prezident, kterého musí do jeho vlastní delegace vpustit až soud. To je vizitka sama o sobě.
Spor, který není o logistice
Vláda to obhajuje ústavou. Zahraniční a bezpečnostní politiku má na starosti ona, letošní summit je prý hlavně o penězích a procentech, o německém návrhu na desítky miliard eur, a do toho prezidentovi nic není. Zní to skoro rozumně. Jenže mezinárodní summit není jen tabulka s čísly. Je to místo, kde stát někdo reprezentuje, kde se potkávají hlavy států a kde na tom, kdo za koho mluví, opravdu záleží. A hlavou státu je Petr Pavel, ať se to komu líbí, nebo ne.
Rozpočet jako záminka
Argument penězi je pohodlný, protože zní věcně. Ale zkusme ho domyslet. I kdyby byl summit opravdu jen o rozpočtech, účast prezidenta na tom nic nemění. Tím, že hlava státu sedí u stolu, se rozhodování o německých miliardách nepřesune z vlády na Hrad. Premiér může mluvit o penězích a prezident může zemi reprezentovat zároveň, jedno druhému nijak nepřekáží.
Pokud tedy vláda trvá na tom, že prezident musí letět zvlášť a držet se stranou, není to kvůli rozpočtu. Je to proto, že Pavel je pro ni nepohodlný sám o sobě, a každá příležitost, jak ho zmenšit, se hodí. I před kamerami celého NATO.
Přísedící místo hlavy státu
A přesně v tom je to nebezpečné. Dnes se hlava státu odsune do role přísedícího na jednom summitu, zítra je z toho precedens. Až příště nějaká vláda usoudí, že se jí prezident nehodí do krámu, ukáže na dnešek. Oslabení prezidentského úřadu totiž neškodí Pavlovi. Škodí úřadu, který tu bude i po něm a i po téhle vládě.
Nemusíte mít Petra Pavla rádi, můžete s ním nesouhlasit v čemkoli. Ale rozdíl mezi větou „nesouhlasím s prezidentem“ a stavem, kdy hlava státu letí na summit zvlášť a jako řadový člen, je propast. To první je demokracie. To druhé je malichernost povýšená na styl vládnutí. A neměli bychom si ji nechat prodat jako starost o rozpočet.
