Článek
Nesdílím tento názor. Domnívám se, že ty tak zvané západní hodnoty byly pouze nějakými chimérami, jejichž uskutečňování a prosazování prováděli politici zcela odtržení od reality, od pragmatického uvažování, od uskutečnitelné reálné politiky ! Naivkové, idealisté, snílkové, sluníčkáři. Daly by se samozřejmě najít trefnější, avšak poněkud hrubšívýrazy. Přesně tenhle druh politiků vládne ve většině evropských států a samozřejmě ve vrcholných orgánech EU. Výsledkem jejich práce je v praxi neuskutečnitelný Green Deal a víčka neoddělitelná od plastových lahví !
Mnozí z těchto politiků- nepolitiků si tak zařídili snadný život (horentní platy, propojení s korupčním světem). Všichni ale nemusí být úplně zlí, ale k tomu, aby kvalifikovaně rozhodovali o věcech veřejných, se určitě nehodí !
Vývoj na Ukrajině prodělal několik fází. Po rozpadu SSSR na tzv. Společenství nezávislých států pod vedením nechvalně proslulého Jelcina, byl všude zmatek a zmar. I na Ukrajině. Budapešťské memorandum – ukrajinsko – americko – rusko – britská mezinárodní smlouva z roku 1994, kterou se Ukrajina vzdala jaderného arzenálu výměnou za bezpečnostní záruky přijala Ukrajina status neutrální země.
Soužití Rusů a Ukrajinců ve společném státě (carské Rusko, SSSR) bylo proměnlivé v čase – od upřímného bratrského soužití (smlouva Donských kozáku s carem) až po nenávist (hladomor v 30. letech 20. století vyvolaný dementní politikou Stalina, která probudila na Ukrajině vzedmutý nacionalismus). Po 2. světové válce se podařilo tento nacionalismu překonat, došlo k silnému promísení národů Rusů a Ukrajinců. Po rozpadu SSSR byly vztahy obou zemí vcelku standartní.
Problémy mezi Rusy a Ukrajinci začalypo tzv. Oranžové revoluci (2004), která vynesla na post prezidenta Juščenka a v roce 2007 na post premiérky Tymošenkovou, jejíž jedinou kvalifikací byl nepřehlédnutelný ukrajinský nacionalismus. V roce 2010 zvítězil v prezidentských volbách ale Viktor Janukovič (tzv. proruský). Ten odmítl podepsat v roce 2013 dohodu o spolupráci s EU, která by zkomplikovala hospodářské vztahy s Ruskem (v té době zcela zásadní). To vyvolalo protesty, tzv. Majdan, jehož hybnou silou byl Pravý sektor (v té době ultranacionalistická polovojenská organizace). Prezident Janukovič musel prchnout do Ruska. Jednalo se nad vší pochybnost o státní převrat neboli puč. Tento vývoj, bohužel, silně podporovali západní politici – nepolitici včetně tehdejší administrativy USA. Situace mezi Západem a Ruskem se začala nebezpečně vyostřovat zejména s ohledem na dále probíhající lákání Ukrajiny do NATO (porušení Budapešťského memoranda). Rozumní politici Západu by takový vývoj jistě zastavili ! Ne tak tehdejší političtí naivkové, ti volili eskalaci – jezdili podporovat protestující davy na Majdan (od nás třeba Štětina, ale taky bohužel Schwarzenberg, který už mohl mít rozum).
Nato obsadili Rusové Krym. V sázce bylo příliš mnoho – v Sevastopolu kotví ruská černomořská flotila. Pokud by se tento přístav dostal v budoucnu do rukou NATO, znamenalo by to pro Rusko vážné bezpečnostní ohrožení !
Bouřit se začaly východní regiony Doněck a Luhansk. Chtěly autonomii v rámci Ukrajiny. Nelíbilo se jim zejména to, že jim nová Ukrajinská moc zakázala ruštinu jako úřední jazyk. Ukrajinská nová moc ale neměla zájem o vyjednávání a poslala na ně armádu ! Muselo zasáhnout mezinárodní společenství – jednání v Minsku – Německo, Francie, Ukrajina a Rusko. Minské dohody nebyly nikdy respektovány, válečný stav (občanská válka) trval. Prezident Zelenskyj vyhrál volby s tím, že tuto válku ukončí.
Rusko dlouhodobě deklarovalo, že členství Ukrajiny v NATO nepřipustí. Politici – nepolitici Západu se mu vysmívali !
Pak došlo 24.2. 2022 k invazi Ruska na Ukrajinu. Tato operace byla buď velmi špatně připravena nebo podle mě měla být jen operetním vystoupením, které mělo vyústit v naplnění Minských dohod – uznání autonomie Doněcka a Luhanska a odstranění nacionalistického vedení Ukrajiny. První den invaze se zdálo, že prezident Zelenskyj je tomu příznivě nakloněn (večer v televizi prohlásil, že je potřeba s Rusy jednat !). Nacionalistické vedení (s podporou Západu) nechtělo slyšet o jednání a začalo se střílet doopravdy. Jednat se ale přestozačalo v Istanbulu ! K naplnění dohody ale zase nedošlo, protože to někdo nechtěl !!! A tak tu máme 3 roky zbytečnou válku, ve které padlo mnoho mladých kluků na obou stranách, ve které byly zničeny obrovské hodnoty na obou stranách a nikdo neví, jak ji ukončit.
Evropští politici – nepolitici chtějí dál válku eskalovat a vůbec nejsou schopni přiznat vlastní pochybení ! Přišel Trump a válku chce co nejrychleji ukončit tak, aby se klubko začalo rozplétat od svého počátku – to je od puče na Majdanu a od nezodpovědné politiky zvaní Ukrajiny do NATO. Kdyby totiž k těmto dvěma politicky a diplomaticky dementním skutečnostem nedošlo, nikdy by tato válka nebyla ! Ukrajinci a Rusové mohli spokojeně žít jako dobří sousedé, Evropa mohla mít kvalitní a levné suroviny jak z Ukrajiny, tak z Ruska ! Svět by nestál na pokraji 3. světové války !
Tohle všechno Trump ví a proto tlačí Zelenského do míru. Ano, čím dřív, tím líp nebo mu z Ukrajiny nic nezbude ! Žádný reálně uvažující politik si nemůže dovolit rozpoutat válku mezi jadernými mocnostmi ! To už věděli (pro některé ti hloupí) Rusové v době Karibské krize, proto neumístili své jaderné zbraně na Kubě a Američané pak v tichosti stáhli své jaderné zbraně z Turecka !
Jenom těm našim politikům – nepolitikům v Evropě to jaksi stále nedochází ! Chovají se ideologicky předpojatě podobně jako Irán nebo Severní Korea. Jak dlouho ještě ???
