Článek
Moje největší noční můra se stala skutečností. A tu můru odstartoval člověk, kterému jsem věřil nejvíc na světě.
S Nikolou jsme byli spolu rok. Pro devatenáctiletého kluka je to skoro věčnost. Miloval jsem ji, ale zároveň jsem žil v neustálém strachu. Mám totiž problém, o kterém se chlapům mluví jen těžko. Měřím tam dole asi devět centimetrů. A vím to.
Právě kvůli tomu jsem se s ní bál spát. Trvalo mi to deset měsíců. Deset měsíců výmluv a strachu, co řekne, až mě uvidí. Co si pomyslí. A čeho jsem se bál úplně nejvíc – co řekne ostatním.
Nakonec jsem se odhodlal. Řekl jsem jí všechno. O svém strachu, o své nejistotě. O tom, jak moc citlivé to pro mě je. Přísahala, že je to jen mezi námi. Že na tom nezáleží. Uvěřil jsem jí.
Byl jsem idiot.
Máme společného nejlepšího kamaráda, Martina. A Nikola si s ním jednoho dne povídala. A během toho rozhovoru si mu postěžovala. Řekla mu, jak je nespokojená. Jak ji v posteli neuspokojím. Řekla mu o velikosti mého přirození.
Martin bohužel není zrovna nejvyspělejší člověk na planetě. Považoval to za neuvěřitelně vtipnou informaci, kterou je potřeba okamžitě sdílet.
A tak to udělal. Řekl to všem v naší partě.
Druhý den ve škole to začalo. Nejdřív jen tiché chichotání, když jsem prošel po chodbě. Pak přišly první narážky v naší skupině na WhatsAppu. A pak už to jelo naplno.
„Hele, Adame, není ti zima?“ „Proč nosíš tak volný kalhoty, vždyť tam nic nemáš!“ Smích. Neustálý smích.
Každá taková poznámka byla jako bodnutí nožem. Cítil jsem, jak mi hoří tváře. Chtěl jsem se propadnout do země. Nejhorší bylo, když jsem viděl, jak se tomu smějou i holky, které jsem považoval za kamarádky.
Cítím se tak zrazený. Ne Martinem, ten je prostě jen hloupý idiot. Ale Nikolou. Ona věděla, jak moc mě to trápí. Svěřil jsem jí svou největší a nejtemnější nejistotu. A ona ji vzala a hodila ji vlkům na pospas.
Moje sebevědomí, které nebylo nikdy moc vysoké, je teď na bodu mrazu. Nechci vycházet z pokoje. Nechci nikoho vidět. Mám pocit, že na mě všichni zírají a vidí jen tenhle jeden můj nedostatek.
Když jsem se s ní o tom bavil, brečela. Že to tak nemyslela. Že to řekla jen Martinovi v důvěře. Ale to je mi jedno. Důvěru zradila ona. Porušila slib a ponížila mě tím nejhorším možným způsobem.
Přemýšlím, co dál. Mám na ni takový vztek, že bych nejradši rozbil zeď. Zároveň je mi tak smutno, že se mi chce jen ležet a koukat do stropu.
Už vím, že tohle nemůžu přejít. Tohle není hádka o tom, kdo nevynesl koš. Tohle je absolutní zrada důvěry. Vztah bez důvěry nemůže existovat. Myslím, že je konec. Musí být.
Stalo se vám, že partner zradil vaši důvěru a prozradil vaše největší tajemství? Jak se s tím vyrovnat? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená bolest je poloviční bolest.
