Hlavní obsah

Adam (24): Holič mi zachránil život i manželství. Jak mu mám říct, že je pro mě jako otec?

Foto: Pixabay.com

Proplouval jsem životem jako duch. Střídal jsem práce, nedokázal u ničeho vydržet a ničil všechny vztahy. Pak jsem vešel do neznámého holičství a jeden muž mi jedinou větou ukázal cestu. Teď mám vše, ale bojím se.

Článek

Většinu svého života po maturitě jsem prožil v chaosu. Skákal jsem z jedné brigády na druhou, z jedné školy na druhou. Buď mě to po týdnu přestalo bavit, nebo jsem byl líný, nebo jsem se prostě choval jako idiot a vyhodili mě. V pozadí toho všeho byl vždy stín mého otce, se kterým jsem nikdy neměl dobrý vztah.

Nedokázal jsem pro nic zahořet. Každý nový koníček byl jako horečka, která za pár dní odezněla a zanechala po sobě jen prázdnotu a pocit dalšího selhání. To vedlo k depresím a rozpadu většiny mých vztahů. I moji nejbližší přátelé věděli, že se na mě nedá spolehnout.

Zhruba před rokem a půl se můj život opět řítil do záhuby. Právě jsem s ostudou skončil jako učitel v hudebce a cítil se naprosto mizerně. Zapadl jsem do prvního holičství, které jsem cestou potkal. Posadil jsem se do křesla k holiči, kterého jsem nikdy předtím neviděl.

Stříhal mě, kladl mi obyčejné otázky a já mu bručivě odpovídal. V půlce stříhání najednou přestal. Podíval se mi do očí v zrcadle a naprosto vážně řekl: „Chlape, ty prostě musíš být holič.“ Zasmál jsem se. On ale zopakoval: „Ne, já to myslím smrtelně vážně. Kousek odsud je škola. Běž tam.“

A teď střih o rok a půl později. Mám za sebou holičskou školu a práci. Práci, která mě naplňuje tak, jako nikdy nic v životě. Poprvé cítím, že někam patřím a že jsem na správné cestě. I když je život někdy na houby, vím, že mám své řemeslo, ve kterém se chci zlepšovat. Je to poprvé, co jsem u něčeho vydržel déle než pár měsíců.

Ten muž z holičství, Roman, se během celé té doby stal mým andělem strážným. Nejenže mi ukázal směr, ale bez mého vědomí promluvil s majitelem školy a zařídil mi nižší školné. Pokaždé, když jsem chtěl všechno vzdát, napsal mi nebo zavolal a povzbudil mě.

Nechal mě stát hodiny vedle sebe ve svém křesle a učil mě všechny triky a fígle, které se ve škole neučí. Když se se mnou chtěla rozvést moje žena – ano, neuvěřitelné, že se mnou vůbec je –, Roman a jeho manželka si nás oba pozvali k sobě domů a pomohli nám to peklo přečkat.

A jako by to nestačilo, nakonec mi sehnal práci. Zařídil mi křeslo v holičství svého bratra, hned vedle něj. Každý den teď stříháme bok po boku.

Tohle je jen zlomek toho, co pro mě tenhle člověk udělal. Pokaždé, když jsem s ním, chci mu říct, jak moc si toho vážím. Chci mu říct, že je pro mě jako otec, kterého jsem nikdy neměl. Ale slova mi uvíznou v krku.

Mám iracionální strach, že když mu poděkuju, bude to brát divně. Že ho uvedu do rozpaků. Přitom mám pocit, že mu dlužím všechno – svou práci, manželství, svůj život. Kdyby ho nebylo, pravděpodobně bych dneska skládal hamburgery v mekáči, byl bych rozvedený a možná i na dně.

On sám má syna a já nechci, aby se cítil nepatřičně, když mu řeknu, že v něm vidím otcovský vzor. Nevím, jestli na to mám právo. Připadám si jako neohrabaný, trapný kluk, co neumí říct ani děkuju.

Rozhodl jsem se, že mu napíšu dopis. Bez velkých slov o otcích a andělech, jen čisté a upřímné poděkování. A protože jsme se na začátku bavili o naší společné lásce k rybaření, napadlo mě, že bych mu mohl koupit hezký muškařský prut. On je vláčkař, ale zmínil se, že by se jednou chtěl naučit muškařit. K dopisu bych připsal, že ho to kdykoliv rád naučím. Snad to nebude divné.

Je to můj plán, jak tomuhle skvělému chlapovi ukázat, že jeho dobrota nepadla na neúrodnou půdu. A snad i sám sobě dokázat, že už nejsem ten ztracený kluk, ale chlap, který si umí vážit pomoci.

Potkali jste ve svém životě také svého „strážného anděla“? Napište mi o člověku, který vám změnil život, na pribehy.kral@seznam.cz. Tyhle příběhy si zaslouží být slyšet.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz