Článek
Čím jsem starší, tím víc ve mně sílí jedno podezření. Co když je tolik emočně zanedbaných dětí na světě jednoduše proto, že si je jejich rodiče pořídili z naprosto hloupých a sobeckých důvodů?
Vyrůstala jsem v přesvědčení, že mít děti je normální, přirozený a správný krok v životě. Ale když se dnes dívám kolem sebe, vidím něco jiného. Vidím lidi, kteří do rodičovství skáčou po hlavě, aniž by se na vteřinu zamysleli proč.
Vidím své spolužáky z gymplu. Vdali se, vzali si hypotéku, pořídili si kombík. Dítě bylo jen další položkou na seznamu, kterou si museli odškrtnout, aby splnili společenskou normu. „Protože se to tak dělá.“ Mají dítě, protože jejich kamarádi mají dítě. Protože co by si o nich jinak lidi pomysleli?
Vidím známé, kteří podlehli tlaku vlastních rodičů. Tlak na vnoučata je v naší společnosti obrovský. Ty neustálé narážky, povzdechy a citové vydírání. „Už bychom taky chtěli chovat.“ A tak si mladý pár pořídí dítě, aby udělal radost babičce a dědovi. Dítě se narodí jako dar pro někoho jiného.
A pak je tu ta nejhorší kategorie. Ta nejtragičtější. Lidé, kteří si myslí, že dítě zachrání jejich rozpadající se vztah. Že bude tím tmelem, který zacelí praskliny v jejich partnerství. Že společná starost o potomka je zase spojí.
Jenže dítě není lék. Dítě je zvětšovací sklo. Každý problém, každou nezhojenou ránu a každou dysfunkci jen zvýrazní a prohloubí.
A výsledek všech těchto scénářů? Emočně zanedbané dítě.
Když si totiž pořídíte dítě z jakéhokoliv jiného důvodu, než je čistá, nesobecká touha vychovat šťastného, zdravého a milovaného člověka, to dítě se nikdy nestane prioritou. Stane se nástrojem. Doplňkem. Záplatou. Důkazem statusu. Nikdy se na něj nebudete dívat jako na samostatnou bytost s vlastními pocity a potřebami. Bude tu proto, aby naplnilo VAŠE potřeby.
A to je samotná definice emočního zanedbávání.
Takové dítě pak celý život bojuje s pocitem, že je na obtíž. Že zklamalo. Že není dost dobré. Protože nikdy nemohlo naplnit tu nemožnou roli, do které bylo obsazeno ještě před svým narozením. Mělo spravit něco, co už bylo dávno rozbité.
Když zavřu ten Facebook, necítím závist. Cítím jen obrovský smutek a strach. Neodsuzuju lidi, kteří mají děti. Děsím se jen těch, kteří o tom nikdy doopravdy nepřemýšleli.
Jaké jsou podle vás nejčastější důvody, proč si lidé ve vašem okolí pořizují děti? Souhlasíte s tím, že špatné motivace vedou k emočně zanedbávajícímu rodičovství? Napište mi svůj pohled na pribehy.kral@seznam.cz.
