Článek
S manželem Filipem (22) jsme před 18 týdny přivítali na svět naši dceru. Je to miláček, naprosto bezproblémové miminko, až na jeden detail: nebyla to syn. Moji tchánovci byli posedlí myšlenkou, že budeme mít syna, a to do té míry, že popírali, že je to holčička, až do okamžiku, kdy se narodila. Proč? Protože „rodová linie pokračuje přes otce. Když nebudete mít syna, naše jméno vymře, protože vaše dcera si vezme muže a ponese jeho jméno. Takže holky se vlastně nepočítají.“ V den, kdy nás přišli navštívit do porodnice, se nás tchyně Vlasta zeptala, kdy se budeme snažit o další dítě. Jen jsme se tomu zasmáli, ale ona byla neodbytná a přímo nám řekla: „Musíte se snažit o kluka!“
Během následujících měsíců se rozhovory o dalším dítěti změnily v občasné drobné poznámky. Neměla jsem problém je ignorovat. Kolem té doby k nám tchyně začala denně chodit na pár hodin, abych se prý mohla vyspat, a občas mi i trochu uklidila. Byla u nás bez dozoru jednu až čtyři hodiny denně.
A teď současnost. Před dvěma dny mi manžel nalil skleničku. Když jsem ji zvedla k ústům, přepadl mě náhlý, paranoidní a panický pocit. Okamžitě jsem sklenici položila a trvala na tom, že si uděláme těhotenský test. Jistě, byl pozitivní. Počkali jsme do druhého rána, udělali si digitální test a znovu – pozitivní. Podle poslední menstruace bych měla být asi v šestém týdnu.
Po počátečním šoku jsme byli nadšení, ale zmatení. Z několika důvodů jsem nemohla brát hormonální antikoncepci, takže jsme používali kondomy a lubrikant, abychom se ujistili, že se neprotrhnou. Takže jsme nechápali, jak jsme mohli otěhotnět, ale z novinky jsme měli radost. Rozhodli jsme se, že to nikomu neřekneme, abychom se vyhnuli dalšímu nátlaku. Ale mám velmi blízký vztah se švagrovou Klárou, tak jsem se rozhodla jí to po přísaze mlčenlivosti říct.
Když jsem jí to řekla, vytřeštila oči, které se jí zalily slzami, a zeptala se, jestli to myslím vážně. Řekla jsem jí, že vím, že jsme s manželem mladí, ale vyděláváme víc než dost na to, abychom uživili další dítě. Klára propukla v pláč a začala se mi omlouvat, zatímco já jsem tam seděla s otevřenou pusou a nechápala. Když se trochu uklidnila, mezi slzami mi řekla, že moje tchyně jí vyprávěla, že nám propichuje kondomy v podstatě od té doby, co jsme se vrátili z porodnice.
Tvrdila, že si myslela, že si Vlasta jen vymýšlí, protože byla naštvaná, že jsme neměli kluka. A najednou mi to všechno docvaklo. Proto kondomy nefungovaly, i když jsme byli opatrní. Proto mě vždycky posílala spát, když byla u nás. A to bylo to, co dělala, když mi „uklízela“ – prohledávala nám byt a hledala naše kondomy. A věděla, že neberu pilulky, protože si pamatuju, jak jsem si jí stěžovala, že moje gynekoložka šla na mateřskou a já nemůžu najít jinou, která by brala moji pojišťovnu.
Jsem tak naštvaná, že nevím, co dělat. Chci jít rovnou k ní domů a udělat jí takovou scénu, že na to do smrti nezapomene. Jsem také nelogicky naštvaná na švagrovou, že mi to neřekla – jak si mohla myslet, že je to vtip, když jí matka všechno tak specificky popisovala?! Proč mě nevarovala?
Jsem na tchyní nepříčetná. Z tohoto těhotenství mám radost, ale nebyla to moje volba. Nebyla to ani nehoda, bylo to její vměšování, protože nedostala Zlatého Vnuka, kterého chtěla. Nevím, jak se s tím vypořádat. Chci spálit svět na popel, ale zároveň nechci, aby její rodina věděla, že jsem těhotná. Nejsem ještě ani ve 12. týdnu, takže riziko potratu je stále nepříjemně vysoké.
Jediným světlým bodem celé téhle věci je, že to mého manžela vyrvalo z matčiny mlhy tak prudce, že z toho má snad otřes mozku. Osobně se mi radost z těhotenství trochu zkazila, takže se opravdu snažím držet jakékoliv radosti, která mi zbyla. Teď nemám nikoho, na koho bych se mohla obrátit. Moji vlastní rodiče jsou tak příšerní, že s nimi nejsem v kontaktu. Takže se ptám, co máme dělat?
Už mám plán: nainstaluju kamery, pokusím se získat od švagrové písemné prohlášení a promluvím si s policií o svých možnostech. Tohle je bitva, kterou hodlám vybojovat. Nemusí to nutně znamenat, že podáme trestní oznámení, ale chci, aby za to, co udělala, byla potrestána.
Stalo se vám, že někdo překročil vaše nejosobnější hranice a zasáhl do vašeho života způsobem, který vám vzal možnost volby? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom samy a promluvit o tom může být první krok.
