Článek
Prababička byla skála. Její manžel, můj pradědeček, zemřel už před dvanácti lety a jí se po něm strašně stýskalo. V posledním roce života jako by se vytratila, ale její mysl zůstala ostrá jako břitva. Jednoho dne zavolala babičce, jestli by ji neodvezla na jednu schůzku. Adresa, kterou jí dala, patřila hospici. Ukázalo se, že už půl roku ví o své rakovině slinivky a rozhodla se, že je čas jít za svou láskou, místo aby bojovala. Nikomu nic neřekla, protože nechtěla, abychom ji přemlouvali k chemoterapii, když jí bylo skoro devadesát.
Zemřela rychle a v klidu. Na pohřbu v malém vesnickém kostelíku jsem poprvé od maturity viděla svou macechu. Většinu času jsem se jí vyhýbala. Přišla dokonce i moje máma, která se s tátou rozvedla před lety, a bylo vidět, jak moc ji prababiččina smrt zasáhla. Prababička ji totiž měla vždycky ráda.
Asi o tři týdny později nás babička všechny sezvala do prababiččina domu. Byl tam i její právník. Babička se rozhodla, že závěť přečte osobně, nahlas. Jsem si tisíciprocentně jistá, že to udělala proto, aby si vychutnala každou reakci. A stálo to za to.
Závěť byla rozdělena po generacích. Babičce připadl dům a zbytek majetku. Jejímu bratrovi osobní věci po pradědečkovi. Mé tetě starožitný šicí stroj a vintage šaty. Jejímu muži pradědečkův veterán. Strýci jejich chata u rybníka. Jeho ženě zase obrovská knihovna. Mému tátovi golfové hole a foťáky. A pak to přišlo.
„Své snaše, manželce mého vnuka (mé maceše), odkazuji symbolickou jednu korunu českou,“ četla babička a snažila se nesmát. „S poznámkou, že jí nikdy neodpustím, jak se chovala k mým drahým pravnoučatům, a že se budu s radostí dívat, jak se bude smažit v pekle, i kdyby to znamenalo, že tam za takové myšlenky skončím sama.“ Musela jsem si zacpat pusu kapesníkem a předstírat pláč, abych nevybuchla smíchy.
„První manželce mého vnuka, mé drahé (mé mámě), odkazuji šest milionů korun a uhrazení veškerých jejích dluhů na domě a studiu.“ Moje máma na tom čtení ani nebyla. Macecha začala ječet. Vřískala, že někdo tu závěť zfalšoval. „ONA NENÍ RODINA!!!“ Babička se na ni podívala svým tisícimetrovým pohledem a ledově pronesla: „Vy taky ne.“ Táta zrudl, ale proti své matce si nikdy nedovolil ceknout. Po chvíli řvaní jí babička přikázala, aby si sedla a zmlkla, že ještě neskončili.
Závěť pokračovala. Vnoučata dostala peníze na studia, můj bratr taky šest milionů. A pak přišla řada na mě. Odkázala mi šest milionů, svou šperkovnici, všechny kuchařky a vybavení kuchyně. A dopis.
Babička se na mě podívala. „Promiň, Aničko, ten dopis jsem četla předem. Nevadí ti, když ho přečtu nahlas?“ Macecha už zase lapala po dechu, že to není fér. Kývla jsem. Ta léta ponížení si zasloužila být pomstěna. I když si přesně nepamatuju každé slovo, podstata byla tato: Omlouvá se, že mi neřekla o rakovině, ale nechtěla mě trápit. Je na mě pyšná, i když jsem si vytáhla tu nejkratší sirku co se týče rodičů. Píše, že moje macecha je „mrcha, co rozvrací rodiny“, a ať jí nikdy nedovolím sáhnout na jedinou korunu z mých peněz, ať už táta říká cokoliv. A doufá, že peníze použiju na psychologickou pomoc, kterou mi otec v dětství odpíral. Zbytek byly rady do života.
V místnosti byste slyšeli spadnout špendlík. Po chvíli ticha macecha vykoktala: „Tohle jí přece nemůžete dovolit!“ Táta ji prostě chytil za paži a beze slova ji odtáhl z domu. Jakmile byli pryč, bratr se na mě podíval a řekl: „Plácl bych si s tebou, ale to se asi nehodí.“ A zbytek příbuzných se rozesmál. Podle mé sestry pak macecha doma řádila, že musí závěť napadnout, načež ji otec utnul větou: „Rozvedl jsem se s lepšíma ženskýma i za míň. Tak už dost.“
Když jsme s právníkem přijeli za mámou, abychom jí vyplatili dluhy a dali šek na zbytek, zhroutila se pláčem. Nevěřila, že si jí prababička tak moc vážila. Peníze jí ze dne na den změnily život. A já? Našla jsem si skvělou terapeutku, dodělala si školu a přestěhovala se. Jsem v pořádku. A macecha? Ta je, pokud vím, stále zahořklá, zapšklá ženská, kterou nikdo nemá rád.
Jsou rodinné spory o dědictví peklo? Nebo mohou být naopak nástrojem dokonalé spravedlnosti? Máte i vy příběh o závěti, která všechno změnila? Podělte se o něj na pribehy.kral@seznam.cz.
