Článek
Poslední dva roky jsem pracovala na volné noze jako cukrářka. Je to krásná práce, ale chyběl mi ten ruch kanceláře a pravidelný příjem. Tak jsem se rozhodla, že je čas vrátit se do korporátního světa.
Měla bych také zmínit, že už asi deset let používám na všech sociálních sítích stejnou přezdívku. Není to žádná tajná identita, ale taky to není něco, co bych si dala na vizitku.
Poslední měsíc jsem nadšeně rozesílala svůj vyleštěný životopis a motivační dopisy desítkám potenciálních zaměstnavatelů. A nic. Naprosté, ohlušující ticho. Žádná odpověď. Začínala jsem si myslet, že jsem úplně ztratila kontakt s realitou a nikdo mě nechce.
Až dnes. Dnes mi přišel e-mail od firmy, o kterou jsem opravdu hodně stála. S bušícím srdcem jsem ho otevřela. A četla:
„Dobrý den,
musím říct, že když mi v doručené poště přistál e-mail od ‚Cécy Ceckaté‘, docela jsem se zasmála a musela jsem pátrat, odkud to jméno přišlo! Váš twitterový profil je skvělý – tolik osobnosti!
Těším se, až si projdu Vaši žádost, a brzy se ozvu.“
V tu chvíli se mi žaludek propadl až do kalhot.
Céca. Ceckatá. Moje přezdívka. Moje deset let stará, hloupá, pubertální přezdívka.
V panice jsem vletěla do nastavení svého e-mailu na Seznamu. A tam to bylo. Černé na bílém. Jméno odesílatele: Céca Ceckatá. Nevím, jak se to stalo. Pravděpodobně, když jsem si propojovala nějaké účty, se to jméno automaticky přepsalo. A já si toho nikdy nevšimla.
Celý měsíc jsem posílala žádosti o seriózní práci jako Céca Ceckatá.
Aby toho nebylo málo, můj poslední příspěvek na Twitteru byla série nadávek, protože se mi srazil krém na dort.
Pokusila jsem se o záchranu situace. Napsala jsem té personalistce omluvný e-mail, kde jsem se snažila vysvětlit tu trapnou chybu. Byla velmi milá a odepsala, že se nic neděje. Dnes mi ale přišel ten druhý, finální e-mail: „Děkujeme za Váš zájem, ale v dalším kole výběrového řízení budeme pokračovat s jinými kandidáty.“
Takže tak. Měsíc jsem si myslela, že jsem neschopná. Ukázalo se, že jsem jenom idiot. Jediné pozitivum je, že jsem si alespoň do životopisu nenapsala „pečlivost a smysl pro detail“.
Způsobila vám technologie někdy podobný pracovní trapas? Kdy se váš soukromý online život nečekaně prolnul s tím profesionálním? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. A pro jistotu si zkontrolujte jméno u svého e-mailu!
