Článek
Můj teď už bývalý přítel Adam je módní fotograf. Sám se v tomhle světě pohybuju, dřív jsem si modelingem přivydělávala na vysoké. Tak jsme se vlastně seznámili – fotil mi portréty. Byli jsme spolu tři roky a nikdy předtím mi nedal jediný důvod pochybovat o jeho věrnosti. S modelkami, které fotil, si vždycky držel profesionální odstup.
Až dokud do obrazu nevstoupila Radka.
Potkala jsem ji. Je to ten typ holky, co vejde do místnosti a okamžitě si získá pozornost všech. Krásná, ale hlavně s neuvěřitelnou osobností, díky které máte pocit, že jste její nejlepší kamarádka.
A tenhle pocit jsem neměla jen já. Můj přítel ji taky zbožňoval.
Poprvé, co ji fotil, zůstal v ateliéru o tři hodiny déle a přišel pozdě na naši domluvenou večeři. Prý probírali nápady na další focení. Měl vždycky hrozný odhad na čas, tak jsem to neřešila.
Jenže ty pozdní návraty se staly pravidlem pokaždé, když fotil s ní. Zůstávali v ateliéru dlouho poté, co všichni ostatní odešli.
Začali si taky hodně psát. Viděla jsem, jak se u telefonu usmívá a směje zprávám od ní. Zpočátku mi je ukazoval, snažil se mě do toho vtáhnout. Ale asi před dvěma týdny s tím přestal. Najednou začal naklánět telefon stranou, abych neviděla.
A Radka se se mnou přestala bavit. Dřív jsme si občas napsaly na Instagramu, ale najednou mě začala ignorovat. Špatné svědomí? Nevím.
Poslední kapka přišla, když jsem uviděla tapetu na jeho mobilu. Byla to fotka Radky. Prakticky nahá. Prý je na ten snímek jen umělecky pyšný a nemá to nic společného s ní. Řekla jsem mu, že mi to vadí. Odpověděl mi, že jsem iracionální.
To už jsem nevydržela.
Sešli jsme se v pátek na oběd v naší oblíbené sushi restauraci. Měla jsem připravenou drsnou, sebevědomou řeč, ale jakmile jsme se posadili, všechny věty se mi vypařily z hlavy. Musel na mně vidět, že se něco děje.
„Jsi v pořádku? Udělal jsem něco, co tě naštvalo?“ zeptal se.
Sebrala jsem odvahu, podívala se mu do očí a bez obalu se zeptala: „Co se děje mezi tebou a Radkou?“
Jeho pusa se otevřela, jako by byl naprosto šokován tou otázkou. Ale přerušila jsem ho dřív, než stačil cokoliv říct: „Ani na mě nezkoušej ty svoje kecy.“
Viděl ve mně ten vztek, který se ve mně vařil. Lidé v restauraci se na nás začali otáčet. Abychom neudělali scénu, hodila jsem na stůl peníze a řekla mu, ať za mnou přijde na parkoviště, do mého auta.
Tam, s hlavou sklopenou, se přiznal. Bez okolků.
Cítil k ní prý něco od první chvíle. Dali si pusu hned ten první večer, co se potkali. Ten večer, kdy přišel pozdě na naši večeři.
Vyspali se spolu v den, kdy se rozešla se svým přítelem. A od té doby spolu spali pořád.
Prý se mnou nechce být, ale se mnou. Řekla jsem mu, že je mi úplně u prdele, co chce on. A že pokud nechce přijít o oči, tak koukej vypadnout z mýho auta a vymaž si mě z hlavy, než já vymažu jeho.
Doslova jsem mu to řekla.
Později ten den jsem šla domů, napsala vám aktualizaci a pila. Hodně.
Moji přátelé, moje rodina a dokonce i většina jeho přátel a rodiny se semkli kolem mě a podpořili mě. Asi řekl své matce, co se stalo, protože mi druhý den ráno volala. Řekla, že je svým synem zhnusená a že kdybych cokoliv potřebovala, je tu pro mě.
Jeho rodina mi bude chybět. Jsou to dobří lidé.
Tohle je můj první „dospělý“ rozchod. Ten typ, kdy se nerozcházíte jen s partnerem, ale i s jeho rodinou a přáteli. S lidmi, které jste si za ty roky zamilovali. Je to zvláštní a smutné zároveň.
Takže tak. To je konec tohoto příběhu. Děkuji vám všem za podporu.
Ignoroval váš partner vaše obavy a tvrdil, že jste „iracionální“ nebo „přecitlivělá“, jen aby se později ukázalo, že jste měli pravdu? Kdy jste si uvědomili, že musíte věřit svým instinktům? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz.
