Článek
Byli jsme spolu čtyři roky. Čtyři roky mi opakovala, jak je její panenství to jediné, co mi v životě může dát jako prvnímu a jedinému. Věřil jsem jí a nikdy na ni netlačil, chtěl jsem, aby to bylo její rozhodnutí. Jenže asi před rokem se začala odtahovat a jakékoli intimnosti ustaly. Miloval jsem ji – a pořád miluju – pro to, jaká je. Chytrá, krásná, vtipná. Takže to pro mě nebyl důvod k rozchodu.
Dva týdny po našem čtvrtém výročí přišla s tím, že se cítí „v pasti“ a že si potřebuje dát pauzu. Prý jí vadilo chodit na koncerty a bavit se bez toho, aby mě musela zvát. Což je blbost, protože jsem ji v tom vždycky podporoval. Mám pocit, že si tu past vytvořila sama, jen aby měla důvod utéct. Souhlasil jsem, i když mě to drtilo. Doufal jsem, že se vrátí a oba si popláčeme, jaká to byla blbost, a půjdeme dál.
Asi po třech týdnech napsala, že si chce promluvit. Byl jsem nadšený. Přišla ke mně domů a krátce na to se sesypala. Brečela, že před dvěma týdny potkala nějakého kluka a po třech dnech se s ním vyspala. Prý se s ním snažila navázat nějaké pouto, ale nebylo to ani zdaleka tak fajn jako se mnou. A že vlastně ani neví, proč si tu pauzu chtěla dát.
Stalo se to včera. Jsem na kusy. Nedokázal jsem ze sebe dostat ani slovo. Jen jsem řekl, že to bude v pohodě, a pak ji slušně požádal, ať odejde, abych měl čas přemýšlet. Připadám si jako náhradní plán. Jako blbec, co čtyři roky na něco čekal a myslel si, že je pro ni výjimečný, zatímco ona zahodila všechno kvůli nějakému namakanému borci. Nejvíc mě ničí, že byla ochotná se vyspat s cizím chlapem necelý týden potom, co jsme si dali pauzu.
Teď se chce vrátit. Prý udělá cokoli, aby získala zpátky moji důvěru a abych byl šťastný. Ale jak? I kdybychom se k sobě vrátili, mám s ní teď jako spát? Dělat, že se nic nestalo? Že to, co bylo posvátné, nedala prvnímu, kdo šel kolem? Jsem úplně ztracený.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
