Hlavní obsah

David (21): Měsíc jsem chodil na špatnou přednášku. Zjistil jsem to den před zkouškou

Foto: Pixabay.com

Jsem ve třeťáku na ČVUT a vždycky jsem si zakládal na tom, že nejsem ten typ, co si splete učebnu. Až do teď. Měsíc jsem poctivě chodil na přednášky, psal si poznámky a nechápal, proč se to tak liší od online materiálů. Včera jsem zjistil proč.

Článek

Abych to uvedl na pravou míru, celé to začalo tím, že jsem zmeškal první týden semestru. Byl jsem na poslední chvíli na výletě v Chorvatsku s kamarády. Nebyl to úplně chytrý nápad, ale co už.

V rozvrhu jsem měl zapsanou Mikroekonomii I, přednášky každé úterý a čtvrtek od sedmi večer. V ty dny jsem měl školu až do dvou, takže jsem obvykle jel domů, najedl se a dal si šlofíka, než jsem se večer vrátil do kampusu v Dejvicích.

Hned první úterý jsem samozřejmě zaspal a na přednášku dorazil o pět minut později. Vklouzl jsem do posluchárny, kde přednášející zrovna kreslil na tabuli křivky nabídky a poptávky. Vypadalo to správně, tak jsem si sedl dozadu a začal si psát poznámky.

Tohle pokračovalo celý měsíc. Chodil jsem na přednášky, dělal si poznámky. Doma jsem si pak dělal týdenní online úkoly, které byly v univerzitním systému KOS. A tady to začalo být divné.

Materiály v KOSu a úkoly byly čistě teoretické. Ale přednášky byly plné složitých matematických modelů a výpočtů. Říkal jsem si, že je to asi normální, že v praxi je to holt víc o matice. Ale ten rozpor mi vrtal hlavou.

V sylabu byl termín prvního zápočtového testu. A den před tímto testem jsem se rozhodl, že se po přednášce zeptám profesora na ten nesoulad.

Po hodině jsem za ním zašel a vysvětlil mu své obavy. Následovala tato konverzace:

Já: „…a tak jsem se chtěl zeptat, proč jsou ty online materiály a úkoly tak teoretické, když na přednáškách jedeme jenom tvrdou matematiku?“

Profesor: „Jaké online materiály? Já pro tento kurz žádná skripta ani online materiály nemám.“

Já: „Ale vždyť to máte v sylabu, podívejte!“ Ukazuju mu svůj vytištěný sylabus.

Profesor se na to podívá a začne se smát. „Počkejte, do jakého předmětu vlastně chodíte?“

Já: „No co tím myslíte? Tohle je přece Mikroekonomie I, ne?“

Profesor se směje ještě víc. „Haha, chlapče, tohle je Mikroekonomie II. To je navazující předmět. To jste si asi spletl budovu.“

V tu chvíli mi to došlo. Popadl jsem batoh a bez dalšího slova vyběhl z posluchárny. Sprintoval jsem přes celý kampus do druhé budovy, abych odchytil svého skutečného profesora.

Zastihl jsem ho, zrovna když odcházel. Vychrlil jsem na něj celý příběh a na důkaz mu ukázal své poznámky z Mikroekonomie II.

Smál se taky. „Tohle se mi ještě nestalo,“ řekl.

Ukázalo se, že oba kurzy měly odevzdávárny úkolů ve stejný den. Oba měly zápočtový test ve stejný den. A co bylo nejhorší – oba se konaly v posluchárně číslo 112. Jen každý v jiné budově fakulty.

Takže teď mám před sebou dvě probdělé noci, hromadu materiálu za celý měsíc, spoustu kafe a ještě víc strachu. Držte mi palce.

Povedl se vám během studia na vysoké škole nějaký podobně epický průšvih? Podělte se o něj na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená studentská hrůza je poloviční hrůza.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz