Článek
Abych to uvedl na pravou míru, celé to začalo tím, že jsem zmeškal první týden semestru. Byl jsem na poslední chvíli na výletě v Chorvatsku s kamarády. Nebyl to úplně chytrý nápad, ale co už.
V rozvrhu jsem měl zapsanou Mikroekonomii I, přednášky každé úterý a čtvrtek od sedmi večer. V ty dny jsem měl školu až do dvou, takže jsem obvykle jel domů, najedl se a dal si šlofíka, než jsem se večer vrátil do kampusu v Dejvicích.
Hned první úterý jsem samozřejmě zaspal a na přednášku dorazil o pět minut později. Vklouzl jsem do posluchárny, kde přednášející zrovna kreslil na tabuli křivky nabídky a poptávky. Vypadalo to správně, tak jsem si sedl dozadu a začal si psát poznámky.
Tohle pokračovalo celý měsíc. Chodil jsem na přednášky, dělal si poznámky. Doma jsem si pak dělal týdenní online úkoly, které byly v univerzitním systému KOS. A tady to začalo být divné.
Materiály v KOSu a úkoly byly čistě teoretické. Ale přednášky byly plné složitých matematických modelů a výpočtů. Říkal jsem si, že je to asi normální, že v praxi je to holt víc o matice. Ale ten rozpor mi vrtal hlavou.
V sylabu byl termín prvního zápočtového testu. A den před tímto testem jsem se rozhodl, že se po přednášce zeptám profesora na ten nesoulad.
Po hodině jsem za ním zašel a vysvětlil mu své obavy. Následovala tato konverzace:
Já: „…a tak jsem se chtěl zeptat, proč jsou ty online materiály a úkoly tak teoretické, když na přednáškách jedeme jenom tvrdou matematiku?“
Profesor: „Jaké online materiály? Já pro tento kurz žádná skripta ani online materiály nemám.“
Já: „Ale vždyť to máte v sylabu, podívejte!“ Ukazuju mu svůj vytištěný sylabus.
Profesor se na to podívá a začne se smát. „Počkejte, do jakého předmětu vlastně chodíte?“
Já: „No co tím myslíte? Tohle je přece Mikroekonomie I, ne?“
Profesor se směje ještě víc. „Haha, chlapče, tohle je Mikroekonomie II. To je navazující předmět. To jste si asi spletl budovu.“
V tu chvíli mi to došlo. Popadl jsem batoh a bez dalšího slova vyběhl z posluchárny. Sprintoval jsem přes celý kampus do druhé budovy, abych odchytil svého skutečného profesora.
Zastihl jsem ho, zrovna když odcházel. Vychrlil jsem na něj celý příběh a na důkaz mu ukázal své poznámky z Mikroekonomie II.
Smál se taky. „Tohle se mi ještě nestalo,“ řekl.
Ukázalo se, že oba kurzy měly odevzdávárny úkolů ve stejný den. Oba měly zápočtový test ve stejný den. A co bylo nejhorší – oba se konaly v posluchárně číslo 112. Jen každý v jiné budově fakulty.
Takže teď mám před sebou dvě probdělé noci, hromadu materiálu za celý měsíc, spoustu kafe a ještě víc strachu. Držte mi palce.
Povedl se vám během studia na vysoké škole nějaký podobně epický průšvih? Podělte se o něj na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená studentská hrůza je poloviční hrůza.