Hlavní obsah

David (32): Jedinou nevinnou otázkou jsem malého kluka připravil o videohry. Jeho máma je drak

Včera mi v narvaném metru udělal malý kluk místo k sezení. Abych ocenil jeho gesto, dal jsem se s ním do řeči. O minutu později ho jeho matka táhla z vagonu a on se na mě díval, jako bych mu právě zabil psa.

Článek

Stalo se to včera odpoledne. Jel jsem s bráchou metrem v největší špičce, takže jsme byli vevnitř nacpaní jako sardinky. Jsem docela velký chlap, mám skoro dva metry, takže jsem se snažil zabírat co nejméně místa.

Všiml jsem si malého chlapečka, tak šestiletého, sedícího vedle mě. Když mě uviděl, přitiskl se ke své mámě, aby mi udělal kousek místa na sedačce. Podíval se na mě a usmál se takovým tím upřímným dětským úsměvem, který vás zve, abyste si přisedli.

Bylo to tak milé gesto, že jsem ho nemohl ignorovat. I když bylo jasné, že se na tu škvíru nevejdu, sedl jsem si alespoň na půl zadku, abych mu dal najevo, že si jeho snahy vážím.

Poděkoval jsem mu, řekl jsem mu, že je to od něj moc hezké, a plácli jsme si. A tady, přesně tady, jsem měl skončit.

Jenže já neskončil.

Všiml jsem si, že má na zádech aktovku, a tak jsem se zeptal, jaký byl den ve škole. Řekl, že nic moc. A pak jsem položil tu osudovou, fatální otázku.

„A máš na víkend hodně úkolů?“

Nevinně mi, naprosto cizímu člověku, prozradil, že musí dodělat celý pracovní sešit z matiky. Bohužel pro něj, jeho matka celou dobu poslouchala.

Oči se jí rozzářily takovým tím nebezpečným způsobem.

„No počkej, mladej pane!“ houkla na něj přes půl vagonu. „Mně jsi včera říkal, že už to máš hotový! Tak hádej, kdo si tenhle víkend nezahraje na počítači?! Ty, ty lháři jeden malej!!!“

Jeho hlava klesla na hruď. A ta moje hned vedle něj. Cítil jsem se jako ten největší práskač na světě.

O pár stanic dál ho jeho máma táhla za bundu z metra. Jak odcházeli, otočil se na mě. V jeho očích byl pohled naprosté, neředěné zrady. Pohled, který jasně říkal: „Kámo, myslel jsem, že jsme v pohodě. Jak jsi mi to mohl udělat???“

Ten pohled mě bude pronásledovat ještě několik dní.

Drž se, malý parťáku! Jeden víkend se ti teď může zdát jako věčnost, ale uteče to! Omlouvám se.

Povedlo se vám někdy naprosto nechtěně někoho „prásknout“ a způsobit mu tak nečekané problémy? Podělte se o své příběhy o tom, jak dobré úmysly dláždí cestu do pekla (nebo aspoň k víkendu bez počítače) na pribehy.kral@seznam.cz.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz