Článek
Pracovala jsem v pátek z domova. Klid, pohoda, do víkendu zbývaly dvě hodiny, když můj pes Max štěknutím ohlásil, že se někdo blíží ke dveřím. Byl to pracovník z krajské veterinární správy. Oznámil mi, že obdrželi e-mailem udání na velkého, nevychovaného a agresivního psa na mé adrese, který má navíc neomezený přístup k malému dítěti.
Zatímco mi to ten pán vykládal, ta údajná „agresivní bestie“ mu seděla na noze, střídavě zívala a očichávala mu kapsy v naději, že tam najde pamlsek. Vidíte, na rozdíl od jiných úřadů vám veterinární správa ukáže důkaz. A ten e-mail byl odeslán z adresy mé tchyně, Boženy.
Pozvala jsem pána dál. Max dostal pamlsek, načež se svalil na gauč a usnul. Hrůzostrašný, že? Ukázala jsem inspektorovi všechny Maxovy papíry – očkovací průkaz, doklady z útulku, certifikáty z cvičáku i jeho behaviorální analýzu, která jasně říkala, že je agresivní pouze vůči jiným psím samcům, ale s ničím jiným nemá problém.
Inspektor nechápal, proč by někdo takového psa nahlašoval. A tak jsem mu to vysvětlila. Ukázala jsem na Boženinu e-mailovou adresu a objasnila, kdo to je. Řekla jsem mu o dramatu, které se tu odehrálo před rokem, když chtěla přijet na návštěvu se svým starým psem, kokršpanělem, který trpí neléčenými epileptickými záchvaty. A o tom, jak jsme jí to zakázali s odůvodněním, že náš pes je na psí samce agresivní.
Dokonce jsem vytiskla e-maily staré skoro rok, ve kterých Božena šílí, že její pes u nás není vítán, a kde jasně píše, že mu nedává předepsaný fenobarbital, protože „přírodní olejíčky fungují lépe“. Ten milý pán nelenil a zkontaktoval veterinární správu v kraji, kde bydlí Božena. A ti se k ní vydali na kontrolu.
Dorazili přesně ve chvíli, kdy její pes prožíval aktivní záchvat. Božena se k nim prý chovala arogantně a drze. Jejího psa jí okamžitě odebrali do ochranné péče a čeká ji správní řízení, které rozhodne, jestli se jí vůbec kdy vrátí. V laboratoři se navíc zjišťuje, jestli měl v těle alespoň nějaké léky na záchvaty. A ty olejíčky? Aplikovala mu je na polštářky na tlapkách. Všechny čtyři tlapky vykazovaly známky mírných popálenin a podráždění.
Všechno se to dozvěděl můj manžel Radek od svého táty, Františka, který mu volal, proč jsem udal Boženu já. Když se dozvěděl pravdu – že se to provalilo, když jsem se bránila lživému udání – jen si povzdechl a řekl, že se mu po tom psovi bude stýskat. Cítí se hrozně. Přiznal, že Boženě věřil, že jsou ty oleje bezpečné, a nikdy si to neověřil u veterináře.
Takže ta mrcha si zahrála hru, aby mi sebrali mého psa, aby sem mohla přijet s tím svým. A skončilo to tak, že o svého zanedbaného psa přišla ona sama. Do mého domu už nikdy nevkročí. A já upřímně doufám, že ten její chudák pes dostane léky, které potřebuje, a zbytek svého života prožije ve zdraví a pohodlí, daleko od ní.
Setkali jste se někdy s tím, že se něčí podlost obrátila proti němu samému? Máte zkušenost s falešným udáním nebo týráním zvířat? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
