Článek
S Tomášem jsme spolu osm let. Potkali jsme se, když jsem byla ještě na střední a on se zrovna přistěhoval do našeho města na vysokou. Dva roky jsme byli jen kamarádi. Já se bála udělat první krok a on… on byl beznadějně zamilovaný do naší společné kamarádky Nikoly.
Když si Nikola našla přítele, Tomáš se konečně začal dívat mým směrem. Byla jsem v sedmém nebi. Konečně si všiml i mě. A od té doby jsme spolu.
Minulou sobotu měl Tomáš sedmadvacáté narozeniny. Pár týdnů předtím mi jen tak mezi řečí pověděl, že ještě nikdy v životě neměl oslavu s překvapením a že by to chtěl jednou zažít. Vzala jsem to jako své poslání.
Celý týden jsem nespala. Plánovala jsem, obvolávala kamarády, zařizovala rezervaci v jeho oblíbeném podniku, objednávala dort v cukrárně. Poprosila jsem jeho nejlepšího kamaráda, aby ho v den D na pár hodin zabavil, abych mohla všechno nachystat.
Oslava byla naprostý úspěch. Když vešel dovnitř a všichni zakřičeli „PŘEKVAPENÍ!“, jeho tvář se rozzářila. Celou dobu se smál, objímal lidi a já byla tak pyšná a šťastná, že jsem mu splnila sen.
Po pár hodinách se někam vytratil i se svým nejlepším kamarádem. Chtěla jsem ho najít, abychom mu mohli zazpívat a nakrojit dort. Jak jsem šla chodbou směrem k zadním místnostem, uslyšela jsem jejich hlasy. Blížila jsem se k nim s úsměvem na tváři.
A pak jsem zamrzla na místě.
„Měl jsem o Nikolu víc bojovat, kámo,“ slyšela jsem Tomášův hlas. „To já jsem měl být ten, kdo se s ní zasnoubil. Ne ten její osel.“
Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale jeho další slova mě ochromila.
„Nenávidím, když se vedle ní ráno probouzím,“ řekl o mně. O mně! „Přál bych si, aby tuhle oslavu pro mě uspořádala Nikola. Bylo by to všechno skutečné.“
Srdce mi bušilo až v krku. Chtěla jsem utéct, ale nohy mi zarostly do podlahy.
„Je mi z toho na zvracení, když ji musím líbat nebo držet za ruku,“ pokračoval. „Vím, že bych měl místo ní držet Nikolu. Je prostě od hlavy až k patě krásnější. Nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděl.“
A pak přišla poslední rána. „Cítím se v tom vztahu zaseklej. Nakonec si ji prostě budu muset vzít.“
Svět kolem mě ztichl. Otočila jsem se a jako v mlze se vrátila zpátky na oslavu. S falešným úsměvem jsem všem řekla, že je nemůžu najít.
Když se po chvíli vrátili, Tomáš ke mně přišel, objal mě a dal mi pusu na čelo. „Miluju tě, víš to?“ zašeptal mi do vlasů. Ta slova pálila jako kyselina. Jen jsem přikývla a snažila se nerozbrečet.
Usmívala jsem se, když mu ostatní zpívali „Hodně štěstí, zdraví“. Usmívala jsem se, když sfoukával svíčky. Usmívala jsem se po zbytek večera. Byl to nejdelší a nejbolestivější úsměv mého života.
Už je to pár dní a on nic neví. Chovám se normálně. Ale v noci, když vedle mě spí, se dívám do stropu a přemýšlím.
Nechci se s ním rozejít. Je to můj první a jediný kluk. Představa, že bych v pětadvaceti měla začínat znovu, mě děsí.
Jen chci vědět, co jsem udělala špatně. Jak ho mám přimět, aby mě doopravdy miloval? Jak se můžu změnit, abych pro něj byla dost dobrá? Abych byla jako Nikola? Nebo to mám prostě vzdát a smířit se s tím, že pro lásku svého života budu vždycky jen druhá volba?
Máte pocit, že ve vztahu nejste na prvním místě a nevíte, co s tím? Někdy je třeba se svěřit, abyste si ujasnili vlastní hodnotu. Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
