Článek
S Petrem jsme byli spolu pět let. Máme dvě malé děti, tříletého Adámka a dvouletou Verunku. Až do včerejšího večera jsem si myslela, že jsme rodina.
Minulý týden jsem brala Verunku k doktorce, protože měla ošklivý kašel. Chtěla jsem vzít Adámka s sebou, ale Petr trval na tom, ať ho nechám doma. Že ho pohlídá. Vypadalo to od něj hezky. Po doktorce jsem se ještě s dcerou stavila u sestry.
Včera večer, když jsem konečně uložila děti a sedla si k práci, mi přišel e-mail.
Předmět zněl: „Starost o Vašeho syna“.
Okamžitě mi to upoutalo pozornost. Kdo to je? A proč mluví o mém dítěti? Otevřela jsem to.
Psala mi žena jménem Nikola. Tvrdila, že zná mého manžela. Nejen to, tvrdila, že s mým manželem spí a že se milují.
Napsala mi, aby mi řekla, že byla minulý týden u nás doma. V ten den, kdy jsem byla s dcerou u doktorky. Zmínila to přímo v e-mailu. Napsala, že náš syn se motal po bytě, zatímco ona a můj manžel, cituji, „šukali jako o život ve vaší posteli“.
A pak přišla ta největší drzost. Napsala mi, ať si příště laskavě vezmu syna s sebou, aby oni mohli mít trochu soukromí.
V tu chvíli se ve mně vařila krev. Ty věci, které jsem jí v tu chvíli chtěla udělat… peklo by pro mě muselo vyhradit speciální oddělení.
Vztek mi zatemnil mysl. Vešla jsem do obýváku, kde se Petr díval na televizi. „Kdo je Nikola?“ zeptala jsem se ledovým hlasem.
Ten pohled na jeho tváři řekl všechno. Ztuhnul. Zbledl. Bylo vidět, jak se mu srdce propadlo do kalhot a jak se na místě málem posral. Začal koktat, že to nikdo není. Po dlouhé hádce, kdy už neměl kam uhnout, na mě zařval, ať jdu do prdele, a odešel.
O chvíli později mi zavolal a nechal vzkaz v hlasové schránce. Pak to pro jistotu poslal i v esemesce.
„Opouštím tě. Nenávidím být otcem. Děti si nech, věci taky.“
A to bylo všechno.
Nevím, co mám dělat. Jsem v šoku, jsem naštvaná, jsem zraněná. Udělala jsem pro něj tolik. Vydělávala jsem víc než on. Platila jsem skoro všechno, co si ten ubožák zamanul. Já pracuju v marketingu pro velkou firmu a on je nezaměstnaný automechanik.
A takhle mi to vrátil. Zradil mě. Zradil naše děti. A ani neměl odvahu mi to říct do očí.
Prošli jste si podobnou zradou, která vám ze dne na den obrátila život vzhůru nohama? Jak jste našli sílu jít dál? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše zkušenost může dát naději ostatním, kteří si právě teď procházejí peklem.
