Článek
Bylo to někdy ve třeťáku na vejšce, psal se rok tak dva tisíce dva, možná tři. Internet sice už existoval, ale na nějaký pořádný výzkum pro seminárky to tehdy ještě moc nebylo, všechny citace musely být pěkně z tištěných knih. A já zrovna dělal na jednom velkém projektu do dějin umění, na který jsem si z naší univerzitní knihovny napůjčoval snad deset tlustých bichlí. Jak to tak bývá, škola, brigáda v hospodě, nějaké ty studentské radovánky… prostě jsem na ty knihy na nějaký čas úspěšně zapomněl.
To bylo až do konce semestru, kdy mi ve schránce přistála obálka s logem univerzity. Nebyl to diplom, ale mastná upomínka z knihovny. Poplatky za zpoždění byly, tuším, pět korun za knihu za den – možná i víc – a já měl nejmíň deset knih po splatnosti přes měsíc! Když jsem si spočítal tu pálku, udělalo se mi mdlo. Jako student jsem tehdy obracel každou korunu a tohle byla částka, kterou jsem prostě neměl. A co hůř, pokud jste měli v knihovně dluh, nedostali jste zápočet, nepustili vás ke zkouškám a o výpisu známek jste si mohli nechat jen zdát. Byl jsem v pasti.
Jenže místo abych se zkroušeně vrátil do knihovny, omluvil se a začal řešit nějaký splátkový kalendář, dostal jsem spásný (nebo spíš ďábelský) nápad. Naházel jsem všechny ty knihy do batohu, propašoval je do knihovny – tehdy ještě nebyly všude ty pípací brány jako dnes – a jednu po druhé jsem je vrátil přesně na jejich místa v regálech. Rozmístil jsem je tak, aby to vypadalo, že tam celou dobu byly. Trochu jsem se u toho potil, aby mě nikdo neviděl, ale podařilo se.
Druhý den jsem s co nejnevinnějším hlasem zavolal do knihovny. „Dobrý den,“ povídám té paní na druhé straně, „přišla mi nějaká upomínka ohledně nevrácených knih, ale já jsem si docela jistý, že jsem všechno vrátil včas. Nemohlo dojít k nějakému omylu?“ Knihovnice zněla trochu otráveně, ale řekla, ať počkám u telefonu. Pár minut hrála v telefonu taková ta uklidňující hudba z výtahu, já trnul hrůzou. Pak se vrátila do sluchátka a s omluvným tónem mi oznámila: „Pane Nováku, tak se vám moc omlouváme, vypadá to, že skutečně došlo k chybě v našem systému. Knihy tu opravdu jsou, vše je v pořádku!“
Poplatky byly smazány a já dostal svůj zápočet i známky! Ten pocit vítězství a úlevy byl k nezaplacení. Možná to nebylo úplně košer, ale co vám budu povídat, jako chudý student jsem byl na svou tehdejší drzost a vynalézavost docela pyšný. A knihovna se mi ještě omluvila!
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
