Článek
S Evou jsme spolu čtyři roky. Loni v červenci jsem ji požádal o ruku a ona řekla ano. Plánujeme svatbu na příští září. Až do Vánoc jsem si myslel, že žiju sen.
Věděl jsem, že přede mnou měla vážný vztah s nějakým Filipem. Že do něj byla bláznivě zamilovaná a že to on se s ní rozešel. Ale bral jsem to jako uzavřenou minulost. Jako něco, co už neexistuje.
O Vánocích, když jsme seděli u vína, mi Eva řekla, že si musíme promluvit. Že než se vezmeme, musíme k sobě být stoprocentně upřímní. Souhlasil jsem. Myslel jsem si, že nemáme žádná tajemství.
A pak mi to řekla.
Řekla mi, že Filip je její „spřízněná duše“. A že mají dohodu. Tedy, ona to tak vnímá. Že pokud se jí Filip kdykoliv ozve a řekne, že ji chce zpátky, ona beze všeho odejde. Ode mě.
Zíral jsem na ni a nechápal. A ona pokračovala s naprostým klidem.
„To je přece normální, většina párů to tak má,“ řekla. „Třeba se nikdy neozve. A pokud ne, tak s tebou budu moc šťastná. Miluju tě a chci s tebou život a rodinu.“
Když jsem se zmohl na otázku, proč je tedy se mnou, jen mávla rukou. „Uklidni se. Každý se nakonec s někým usadí. Vždycky tě budu milovat, ale takhle to prostě je.“
Každý se nakonec s někým usadí. Ta věta mi zní v hlavě pořád dokola.
Už několik dní se jí vyhýbám. Nemůžu s ní mluvit, nemůžu se na ni ani podívat. Cítím se neuvěřitelně ponížený a zraněný.
Celá naše budoucnost, naše svatba, náš život, to všechno teď má u sebe malou hvězdičku. Doložku ve smlouvě, která říká: Platí pouze do odvolání Filipem.
Ona tvrdí, že přeháním. Že jsem hysterický. Jsem? Je tohle opravdu normální? Je normální být pro člověka, kterého si máte brát, jen druhou volbou? Plánem B? Pojistkou pro případ, že ten pravý nebude k dispozici?
Chtěla být upřímná. Ale její „upřímnost“ zničila všechno. Vzala mi jistotu, důvěru a pocit, že jsem milován bezpodmínečně.
Teď tu sedím a nevím, co mám dělat. Mám si vzít ženu, která jedním dechem říká, že mě miluje, a druhým, že by mě bez váhání opustila?
Můj sen se rozpadl. A já nevím, jestli ho dokážu ještě někdy slepit dohromady.
Řekl vám taky někdy partner v záchvatu ‚upřímnosti‘ něco, co otřáslo celým vaším vztahem? Jak jste se s tím vyrovnali? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je největší zradou pravda řečená bez lásky.
