Článek
Svého kocoura mám od jeho šesti měsíců. Vzala jsem si ho z útulku jako „neumístitelného“. Měl přežít smrtelný zápal plic a když se uzdravil, byl prý jen uzlíček strachu a agrese. V podstatě jsem pro něj měla být jen kočičí hospic.
Jenže on přežil. A začal milovat. Je to ten nejvrnivější a nejmazlivější kocour na světě. Teď je z něj boubelatý šestnáctiletý stařík s artritidou.
Krátce před jeho šestnáctými narozeninami spadl z umyvadla v koupelně. Neviděla jsem to, jen jsem slyšela jeho řev. Nemohl se postavit, aniž by nekřičel bolestí. Hnali jsme ho na veterinu. Zázrakem nebylo nic zlomeného, ale otázka byla, co se mu tedy stalo. I při špatném výronu by noha mohla zůstat navždy slabá a on by už nikdy nemusel normálně chodit. Nebo chodit vůbec.
Týden a půl jsme mu nosili jídlo a vodu. Dávali mu léky proti bolesti. Posazovali jsme ho na záchod a drželi ho. Zvedali jsme ho na postel a z postele. Byl to u nás v podstatě kočičí domov důchodců. A můj přítel Petr se staral naprosto příkladně, možná i víc než já, protože já mám desetihodinové směny.
Zrovna když jsme si mysleli, že se už nikdy nepostaví, udělal přesně to. Pak ušel pár kroků. A pak začala kočičí rehabilitace. Každý den o kousek dál. Získával zpátky sílu.
O měsíc později, kromě toho, že sedí trochu na jednom boku, byste nikdy nepoznali, že mu něco bylo.
Na jeho šestnácté narozeniny jsem ho naložila do auta (což mu vůbec nevadí) a vzala ho do Divoké Šárky. Strávil pár hodin pozorováním kachen u rybníka a vyhříváním svých starých kostí na sluníčku.
Můj přítel byl pobouřený. Jak prý ten kocour ani neví, že má narozeniny, jaká je to ztráta času, kdo to proboha dělá a tak dále.
Ne, on neví, že má narozeniny. Ale ví, že dělá něco, co ho baví. Ví, že se cítí lépe, než se cítil. Tyhle věci on ví.
Teď je to o tři měsíce později a můj přítel STÁLE mluví o „narozeninovém výletu s kocourem“. Nechápu to. Pomáhal se o něj starat, když byl zraněný. Takže starat se o zraněnou kočku není pro bláznivou kočičí ženskou, ale vzít ji do parku už ano?
Vždyť existují celé parky pro psy. Tak co je divného na tom vzít kočku na jedno odpoledne ven? Začíná mi tím být opravdu mizerně. Jsem vážně taková bláznivá kočičí ženská?
Stal se někdy váš milovaný mazlíček nečekaným zdrojem konfliktu ve vašem vztahu? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejtěžší, když partner nechápe lásku, kterou cítíme ke zvířatům.
