Článek
Nejdřív vám musím něco odhalit. Je to krutá pravda, o které se nemluví, podobně jako ženy po menopauze neřeknou nastávající matce, jak příšerně porod doopravdy bolí. My, muži ve středním věku, máme podobné tajemství.
Někdy kolem padesátky projdou mužské vlasové folikuly ohavnou mutací. Zatímco vlasy na hlavě řídnou a vypadávají, nové chlupy začnou rašit na místech, kde byste je nikdy nečekali. Uši zevnitř i zvenku zarostou tuhými štětinami. Obočí zhoustne a zhrubne. A chmýří na ohanbí zešediví a zdrsní jako starý kartáč. Ano, nekecám.
Likvidace těchto nově nabytých porostů je tichá, stoická bitva, kterou vedeme po celou druhou polovinu života. A jako v každé bitvě, i zde jsou oběti. Což mě přivádí k mému příběhu.
Našel jsem v Lidlu v uličce s „vychytávkami“ skvělý zastřihovač chloupků v nose. Vypadá a funguje jako miniaturní plotostřih. Je prakticky nemožné se s ním říznout, ale chlupy kosí s nevídanou efektivitou.
Včera jsem si po sprše zastřihoval uši, nos a obočí. Byl jsem s výsledky tak spokojený, že jsem se rozhodl vyzkoušet ho i na svém podvozku. Fungovalo to skvěle! Brzy jsem se nechal unést a oholil jsem si koule a kořen péra prakticky do hladka. Líbil se mi ten nový vzhled, ale moje zarostlá hráz teď vypadala jako vousatá brada na varlatech. To muselo pryč.
Položil jsem na podlahu v koupelně kosmetické zrcátko a lehl si na záda s nohama od sebe, abych na všechno dobře viděl. A tehdy jsem to spatřil. Tam, kde dřív bylo jen pár jemných chloupků, se mi bez mého vědomí rozrostl hustý prales! A co bylo nejhorší, kolem prdele mi vyrašilo obočí jak Brežněvovi. S mým věrným zastřihovačem v ruce jsem se připravil do boje.
Brežněv musel jít první. Začal jsem na levé půlce a rychle zdecimoval první housenku. Odhodlaně jsem se přesunul doprava, připravený zlikvidovat druhé obočí jedním rychlým tahem těsně u kůže.
To se ale nemělo stát. Místo toho se mi chlupy namotaly na čepel jako špagety na vidličku, přitáhly strojek těsně k mé kůži a zasekly ho.
Ta bolest byla nesnesitelná, jako by mi někdo rval kůži zaživa. Ať jsem dělal, co jsem dělal, nemohl jsem ten strojek sundat. Kroucení s ním tahalo za chlupy ještě víc; pokus o jeho restartování byla sázka, kterou jsem prohrál – chlupy se namotaly ještě pevněji.
Nahý, v předklonu, s jednou rukou držící strojek zaseknutý mezi půlkami, jsem se odšoural žabí chůzí do ložnice hledat nůžky na nehty. Nenašel jsem je. Zato jsem našel odlamovací nůž, „koberecák“.
Zpátky na podlaze v koupelně jsem se marně snažil přestřihnout se na svobodu. Dvakrát jsem se řízl do té nejjemnější kůžičky a na scéně se objevila první krev. Bylo na čase přinést nejvyšší oběť.
Po krátké modlitbě jsem pevně sevřel strojek a spáchal harakiri naruby, ve stylu brazilské depilace. Prostě jsem ho vší silou strhnul i s pastí z chlupů.
Oslepující bolest mě zkroutila do klubíčka. Hyperventiloval jsem, zatímco mi po zadku pomalu stékal pramínek krve.
Rozhodl jsem se podělit o svůj příběh a odhalit toto kruté životní tajemství v nejlepším zájmu lidstva. Aby se ostatní vyvarovali nástrah moderních vychytávek na odstraňování chlupů. Mladí muži, prosím vás, poslechněte mé varování. Bojujte. Bojujte proti umírajícímu světlu a chlupatým prdelím.
Máte také varovný příběh, který by mohl zachránit ostatní před bolestí a ponížením? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše oběť nemusí být marná.
