Článek
Od vítězství drtivého volebního vítězství ČSSD v krajských volbách 2008, kdy strana ovládla všechny kraje, začalo být jasné, že česká společnost je na zavádění regulačních poplatků ve zdravotnictví velice citlivá. Poplatky, resp. poplatek 30 Kč za návštěvu lékaře a recept, se staly politickým tématem č. 1. Vše došlo tak daleko, že od roku 2015 byly poplatky zrušeny, resp. zůstal jen 90 Kč poplatek za návštěvu pohotovosti.
Fakt, že si tento vývoj přála většina společnosti ovšem neznamená, že je to tak dobře. Regulační poplatky samozřejmě plnily svoji funkci a přinášely do zdravotnictví tolik potřebné prostředky, stejně jako plnily funkci jisté základní obranné linie proti zneužívání lékařské péče a odčerpávání zdrojů. Znovu se ale ukázalo, že až příliš mnoho voličů se rozhoduje nikoliv podle objektivních faktů, nýbrž pouze pocitově a často nepřiměřeně zveličuje význam jednotlivých témat.
Přínos pro státní kasu
Regulační poplatky plní ve zdravotnictví dvě různé funkce. Tou první je zajištění přísunu dodatečných peněz do systému, který je dlouhodobě a téměř neřešitelně podfinancovaný. Chybějící peníze ve zdravotnictví znamenají samozřejmě horší péči, nedostatek lékařů a sester či horší vybavení. Neméně důležitá je i druhá funkce regulačních poplatků, která spočívá v omezování plýtvání penězi a zdroji při zbytečných návštěvách.
Finanční náročnost zdravotnictví neustále roste, moderní vybavení i postupy umožňují i léčení stavů dříve neléčitelných apod. Objev peněz v systému se z pohledu jejich reálné hodnoty ale příliš nemění. Ačkoliv je v celosvětovém srovnání české zdravotnictví obecně kvalitní, každý může třeba při návštěvě nemocnice vidět, že peníze zkrátka chybějí. Řada zařízení by potřebovala celkovou rekonstrukci a také mzdových prostředků pro zdravotnický personál není dost.
Regulační poplatky jako zdroj potřebných příjmů
V době, kdy regulační poplatky fungovaly, přinášely přitom do zdravotnictví asi deset miliard korun ročně v tehdejších cenách. Z poloviny se jednalo o přímý výběr peněz od pacientů, z poloviny potom o prostředky ušetřené díky snížení plýtvání. Tyto peníze pak byly investovány především do léčby vážných onemocnění, která byla dříve hůře dostupná. Došlo ke zvýšení počtu operací, ke zkrácení čekacích dob nebo se rozšířila síť výjezdových stanovišť rychlé záchranné služby.
O velkou část těchto peněz tedy zdravotnictví v roce 2015 přišlo, respektive stát je musel nacházet jinde, což logicky negativně ovlivnilo další oblasti. To vše kvůli třiceti korunám. Regulační poplatky samozřejmě nedostatek financí ve zdravotnictví nevyřeší samy o sobě, jedná se však o důležitý prvek stabilizace tohoto důležitého sektoru. Stejně tak si lze jistě opravdu představit člověka, pro kterého může být i takto marginální částka významná. Nic z toho ale není argumentem proti znovuzavedení regulačních poplatků.
Regulační poplatky opět na obzoru?
Znovuzavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví, respektive jejich opětovné rozšíření nad rámec využívání pohotovostí se sice v průběhu minulého roku v diskuzích Ministerstva zdravotnictví občas objevilo, je ale jasné, že do sněmovních voleb na podzim roku 2025 se již nic takového nepodaří zrealizovat. Je to jednak z časových důvodů a jednak proto, že k tomuto kroku neexistuje politická shoda v rámci vládní koalice. Ani žádná z opozičních stran o znovuzavedení regulačních poplatků nemluví.
Čas na to přitom nepochybně opět nastal. Jak Ministerstvo zdravotnictví, tak zástupci nemocnic se shodují na tom, že Češi ve velkém zneužívají urgentní a pohotovostní péči. Odhaduje se, že až padesát procent těchto návštěv by mělo být ve skutečnosti řešeno s praktickým lékařem. Z toho plyne i to, že ani v rámci současné odborné diskuze se neuvažuje o zavádění poplatků při návštěvě praktika. Právě naopak, poplatky by měly být vybírány spíše za to, že lidé svého praktického lékaře obejdou a s problémy přicházejí rovnou na urgentní příjmy.
Ministerstvo na druhou stranu současně apeluje také na to, aby pojišťovny řešily případy, kdy někteří lékaři poplatky vybírají za zákroky, které jsou jinak hrazené ze zdravotního pojištění. V mnoha případech je to přímo nelegální.
V blízké budoucnosti se tedy zavedení regulačních poplatků s největší pravděpodobností nedočkáme. Nejde ale o žádnou velkou výhru, neboť poraženým je zde zdravotnictví jako takové. To bychom přitom všichni chtěli mít na té nejvyšší úrovni.
Zdroje
1) Regulační poplatky přinesly celkovou úsporu 10 miliard korun, která se investovala do dříve omezeně dostupné a nákladné léčby vážně nemocných
2) Válek chce zavést regulační poplatky, pacienti podle něj zneužívají urgentní příjmy
3) Základní typy regulačních poplatků
