Článek
Vlastní bydlení je chimérou chudých
Bydlet „ve vlastním“ i za cenu leckdy obtížně zvládnutelného dluhu na dobu několika desítek let, toť heslo většiny Čechů. V našich končinách vnímáme nemovitost v osobním vlastnictví jako symbol zajištění.
Při pohledu na západ se ovšem zdá, že Češi v tomto směru myšlenkově ustrnuli v dobách socialismu, který se svéráznou výstavbou „králíkáren“ snažil vypořádat s tehdejší bytovou krizí. Bydlet se v té době vlivem absence soukromého vlastnictví mohlo pouze v bytech, jež spadaly pod státní bytový fond. A dnes se tak národ usilovně snaží si to vynahradit.
Cesta na západ však tudy s největší pravděpodobností nevede a Česko se zřejmě ze statusu chudé evropské montovny jen tak nevymaní. Ze statistiky Eurostatu zveřejněné v loňském roce totiž naopak vyplývá, že v bohatých zemích napříč Evropou se bydlí v nájmu. Osobní vlastnictví je typické pouze pro chudší země, jako je třeba Rumunsko.
V Česku už nelze bydlet ani v nájmu
Ani po této stránce si však nemůžeme příliš „vyskakovat“. Stále méně dostupná je pro Čechy i tato forma bydlení. Na konci jara statistiky zaznamenaly opětovný nárůst cen. Necitelněji se to dotklo Plzně. Nejvýše pak momentálně ceny vystartovaly v Praze, Brně a Středočeském kraji.
Trh se tak potácí v krizi a pro běžnou mladou rodinu již není takřka reálné si opatřit samostatné bydlení. To se týká i střední třídy. Zvláště ohrožené jsou pak domácnosti single rodičů, kteří zůstali výchovu a především finanční zajištění potomků sami. To se týká každé páté domácnosti u nás, převažují matky samoživitelky. Otců je kolem 7 %, ale jejich počty přibývají.
Ovšem stávající situace nedopadá rovnoměrně na všechny demografické skupiny. Podle sociologů řada důchodců uvažuje tak, že se raději ve stáří uskromní, než aby prodala nemovitost, kterou vlastní. To totiž v tuzemských podmínkách není výjimka. Právě senioři tak často obývají předimenzované a krajně nehospodárné nemovitosti, kterých se ale nehodlají vzdát.
Bydlení je základním lidským právem
Vlastní bydlení však lze považovat nejen za potřebu, ale dokonce za výsostné lidské právo. Lze říci, že jednotlivec, který neuspěje v ostatních oblastech lidského soužití, stále může být právoplatnou součástí společenství, pokud má zajištěno bydlení, které je schopen neničit. A to i za cenu toho, že jej bude financovat ze sociálních dávek.
Právě snaha začlenit se do společnosti a nebýt přítěží svému okolí je však klíčová a mnoha lidem nikterak vlastní není. Zvláště se pak tyto tendence projevují u fenoménu airbnb, kdy si někteří naši spoluobčané doslova pletou svůj soukromý byt s hotelem. Z původně privátního vlastnictví se stává poloveřejný prostor, jehož rušný provoz ruší a omezuje především ty, kteří žijí v jeho bezprostřední blízkosti.
Současný trh s nemovitostmi tak trpí celou řadou závažných problémů, které dopadají intenzivně především na ty nejslabší. Má smysl čekat, že si pověstná neviditelná ruka trhu poradí? Sama o sobě situace nemá nyní žádný výhled na zlepšení.
Stávající opatření situaci na trhu s bydlením nezlepšují
Některá opatření se naopak momentálně ubírají směrem spíše proti zlepšení stávajícího stavu. ČNB hypotéky, které by mohly být východiskem z bytové krize, zatížila mnoha nesmyslnými požadavky. Úrokové sazby dosahují rekordní výše, na počátku letošního března se jejich hodnota vyšplhala už na úroveň 6,27 %.
ČNB zároveň určila i další pravidla. U žadatelů mladších 36 let tak výše hypotéky nesmí překročit 9,5násobek čistého ročního příjmu a zároveň si půjčíte maximálně 90 % z hodnoty nemovitosti, kterou zastavujete bance
Mladí lidé tak mají silně omezené možnosti, jak se k vlastnímu bydlení dostat. V západní Evropě jsou přitom opět patrny zcela odlišné tendence. V Dánsku je možno si půjčit až 120 % ceny nemovitosti, přičemž se počítá i s tím, žadatel současně má možnost získat i prostředky na zařízení nemovitosti.
Řešením je tak vyšší zdanění, jak to naznačil i již v minulosti i někdejší guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který vznesl námět, že by lidé, kteří vlastní více nemovitostí, mohli platit vyšší daně. Což se má týkat druhé a další nemovitosti.
Řešením je zvýšení daní
Vysoké daně nejsou mechanismem, který by byl ve světě neznámým. A jak ukazují zkušeností odjinud, jedná se o funkční řešení. Například v Japonsku dosahuje hodnota daně z nemovitosti téměř 2 % hodnoty. To je 10× více než v Česku. Odráží se to však paradoxně na skvělé dostupnosti bydlení i vynikající infrastruktuře.
Stát by tak měl dbát na to, aby místo práce danil ty, kteří využívají infrastrukturu, tedy primárně vlastníky nemovitostí. Což také paradoxně často nejsou čeští občané. Jednoduchý náhled do veřejně přístupných údajů v katastru nemovitosti odhaluje, jaké množství nemovitostí u nás například vlastní majitelé původem z Ruska. Podívejte se na libovolnou novostavbu v Praze!
Je nepochybné, že řešíme závažnou krizovou situaci. A ta vyžaduje, abychom se uskromnili. Chtít to však nelze po občanech produktivních, kteří jsou motorem ekonomiky. Vláda by měla hledat skutečné úspory, nikoli nekoncepčními kroky, jako je dotování cenového stropu a příspěvky k již valorizovaným důchodům, dále ohrožovat svoje obyvatelstvo.
Zdroje
1) Eurostat statistika bydlení: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Housing_statistics/cs&oldid=408189
2) Eurostat statistika domácností: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Household_composition_statistics
3) Statistiky cen bytů v ČR, Plzeň: https://www.realitymorava.cz/mobile/statistiky/plzen-mesto
4) Úrokové sazby ČNB výhled: https://www.seznam.cz/komentare/19419965-cnb-ponechala-urokove-sazby-beze-zmeny-ceka-letos-pokles-hdp-zhorsila-take-vyhled-inflace
5) ČNB tiskové zprávy k úrokovým sazbám obsahující aktuální čísla: https://www.cnb.cz/cs/cnb-news/tiskove-zpravy/
6) Limity pro hypotéky ČNB: https://www.cnb.cz/cs/cnb-news/tiskove-zpravy/CNB-potvrdila-nastaveni-limitu-pro-hypotecni-uvery-proticyklickou-kapitalovou-rezervu-ponechala-na-25-/
7) Japonsko pohledem daní: https://taxsummaries.pwc.com/japan/individual/other-taxes
