Článek
Nevím, čím to je, ale můj přítel mě prostě dostal na první pohled. Není to vůbec můj typ, ale pokaždé, když se na něj podívám, úplně taju. Má takový sebejistý úsměv a na jeho hlase je něco, co mě odzbrojuje. A ten jeho smích, po kterém se vždycky podívá dolů a skousne si ret…
Takže jakmile se usadili, okamžitě jsem k nim přispěchala. Vždycky platilo, že když mě nějaký muž přitahoval, dokázala jsem poskytnout lepší servis, protože jsem s ním a celým stolem chtěla upřímně komunikovat, což většinou vedlo k lepším spropitným.
Ale tentokrát jsem se neudržela a začala jsem s ním naprosto očividně flirtovat. Tak moc, že mě kolegyně varovaly, ať si dávám pozor, aby si na mě nestěžoval. Jenže on flirtoval taky. A já byla jako žralok, který ucítil krev ve vodě.
Strávila jsem u jejich stolu tolik času povídáním si s ním, že na mě ostatní stoly musely volat, protože jsem na ně zapomínala. Upřímně, když se na to dívám zpětně, bylo to víc rande mezi mnou a jím než mezi ním a jeho doprovodem. Mluvili jsme o jeho práci, o tom, co studuju já, jaké je moje oblíbené jídlo, co má rád on, jakou posloucháme hudbu. Dohromady jsem u jejich stolu musela strávit snad čtyřicet minut.
Na konci už byla jeho partnerka velmi odměřená jak ke mně, tak k němu, a mně bylo jasné, že si asi bude stěžovat. Tak jsem si řekla, kašlu na to. Naškrábala jsem na účtenku svoje číslo a podstrčila mu ho pod kreditní kartu, když jsem mu ji vracela.
Napsal mi ještě ten večer. A od té doby jsme v podstatě spolu. Tento pátek se k němu stěhuju.
Bylo to upřímně velmi drzé a hnusné, ale udělala bych to okamžitě znovu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
