Hlavní obsah

Klára (24): Můj přítel, první láska, mě podvedl s jedinou osobou, které jsem věřila. S mojí mámou

Foto: Pixabay.com

Měla jsem všechno. Milujícího přítele, se kterým jsme byli tři roky, a nejlepší mámu na světě. Dnes ráno jsem na jeho mobilu uviděla zprávu od ní. Psala mu o jeho „ranním klacku“. Můj život právě skončil.

Článek

Jsem jedináček. Vychovala mě jenom máma, táta odešel, ještě než jsem se narodila. Milovala jsem ji (milovala, minulý čas) nade všechno. Obětovala pro mě všechno, abych měla dobré vzdělání a šťastný život. Byla můj svět.

S přítelem Davidem jsem se seznámila na vysoké. Byli jsme jeden pro druhého první ve všem – první pusa, první sex, první vztah. Milovala jsem ho (opět, minulý čas) celým svým srdcem. Opravdu jsem věřila, že spolu budeme navždy. Před dvěma lety jsme se sestěhovali a náš vztah byl prakticky dokonalý. Nikdy jsme se nehádali. Díky němu jsem se každý den cítila jako princezna. On byl můj druhý svět.

Dnes ráno vstal a šel do sprchy. Nechal si mobil na nočním stolku. Když zavibroval, prostě jsem ho zvedla, abych se podívala, co se děje. Nebyla to žádná slídivost, prostě zvyk.

Nikdy jsem si nemyslela, že přečtení jedné zprávy mi může zničit život.

Byla od MÁMY. A stálo v ní něco ve smyslu: „Doufám, že tvůj ranní klacek je stejně dobrej jako ten odpolední ;)“

Nemohla jsem dýchat. Svět se zastavil. Vzala jsem jeho telefon a protože znám jeho PIN, odemkla jsem ho.

Psali si takhle skoro čtrnáct dní. Sexting. Posílali si fotky. Popisovali, co by si navzájem dělali. A co bylo nejhorší – vzpomínali na jedno odpoledne, které spolu strávili. Už se to stalo. Spali spolu.

Už si ani nepamatuju, co přesně v těch zprávách bylo. Jakmile jsem to uviděla, zamkla jsem telefon a vyběhla z ložnice do druhé koupelny. Seděla jsem v prázdné sprše na studených dlaždičkách a jenom tiše vzlykala, dokud neodešel do práce.

Jakmile jsem uslyšela, že klaply vchodové dveře, hodila jsem na sebe první oblečení, co mi přišlo pod ruku, popadla telefon, peněženku a klíče a odjela do jednoho tichého parku.

Sedím tu teď na lavičce a brečím.

Nevím, co mám dělat. Byli to dva nejdůležitější lidé v mém životě. Dva pilíře, o které se opíral celý můj svět. A oni se spolčili, aby mě zničili.

Nemám tu skoro žádné přátele. Zbytek rodiny žije v zahraničí. Jsem tak strašně sama a zlomená. Prosím, pomozte mi.

Prošli jste si zradou od těch nejbližších, která vám vzala půdu pod nohama? Jak se člověk může znovu postavit na nohy, když ztratí všechno? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je i to nejmenší sdílení prvním krokem z temnoty.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz