Článek
Brácha z toho byl nadšenej, to jo. Ale automaticky předpokládal, že do toho jdeme jako pár, on a jeho žena. A tam nastal ten moment ticha. Musel jsem mu vysvětlit, že kmotrem bude jen on. V telefonu to vypadalo v pohodě, ale na křtiny pak švagrová nedorazila. A brácha mi pak mezi řečí řekl, že ji to docela vzalo.
Tak jsem jí zavolal. Nechtěl jsem, aby mezi námi byla nějaká zlá krev. Vysvětlil jsem jí to prostě tak, jak to cítíme. Že pro nás má kmotr symbolizovat pevnou oporu, někoho, kdo v životě našeho syna bude vždycky. A já sám mám s tímhle trochu hořkou zkušenost. Moji rodiče kdysi vybrali za kmotra mého strýce a jeho tehdejší manželku. Jenže se rozvedli, když jsem byl ještě malej, a já s touhle tetou pak ztratil kontakt. V podstatě jsem vyrůstal bez kmotry.
A víte, co mi na to švagrová řekla? Že prý si myslím, že se s bráchou rozvedou! To mě úplně vyvedlo z míry. Vůbec mi to nenapadlo! Jen jsem chtěl vysvětlit, proč pro nás bylo důležité vybrat někoho z rodiny, s kým máme silné pouto. Ona mi na to ještě řekla, že i s rodinou se člověk může odcizit, což je sice pravda, ale vůbec to nebylo o tom.
Mrzí mě to. Moc mě mrzí, že něco, co mělo být krásnou rodinnou událostí, má teď takovouhle pachuť. Chtěli jsme pro našeho syna to nejlepší a teď se cítím, jako bychom někoho urazili. Snad se to časem nějak urovná. Ale ten pocit, že jsem zkazil něco důležitého, ten ve mně asi ještě chvíli zůstane.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
