Článek
Můj manžel Petr byl velmi nemocný. Už pár dní bojoval s nějakou střevní virózou, ale situace se zhoršovala. Když jednoho dne doma zkolaboval z dehydratace, věděla jsem, že je zle. V panice jsem ho naložila do auta a vyrazili jsme na pohotovost. Cestou ještě stihl zavolat do práce, aby jim dal vědět, že nepřijde.
Zaparkovali jsme v garážích nemocnice, vzali si parkovací lístek a spěchali na příjem. Petra si okamžitě převzali, napojili ho na kapačky, udělali mu CT vyšetření a další testy. Byla jsem s ním celou dobu.
Později jsme zjistili, co se dělo, zatímco jsme byli v nemocnici. Jedna z Petrových kolegyň, která byla naštvaná, že bude mít kvůli jeho absenci více práce, se rozhodla vzít věci do vlastních rukou. Nějakým způsobem zjistila naši adresu, sedla do auta a přijela k našemu bytu, aby zkontrolovala, jestli je Petr „opravdu nemocný“.
Před domem uviděla našeho souseda z horního patra, který se zrovna procházel se svým malým dítětem. Ten soused je mému manželovi vzdáleně podobný – oba jsou vysocí, mají světle hnědé vlasy a podobnou postavu. Je ale o patnáct let mladší. To ale kolegyni nezastavilo. Uviděla, co chtěla vidět.
Vrátila se do práce a oznámila šéfovi, že nás viděla, jak se v daný čas procházíme venku, a že Petr je naprosto v pořádku.
Druhý den ráno, když byl Petr doma a zotavoval se, mu zavolal jeho šéf. S ledovým klidem mu oznámil, že dostane písemné napomenutí za absenci pod falešnou záminkou a za způsobení personálních problémů. Poté, co na něj Petr naléhal, aby mu řekl, o co jde, šéf mu pověděl o tom, co jeho kolegyně udělala.
Petr byl v šoku, ale okamžitě přešel do protiútoku. Řekl šéfovi: „Zaprvé, máme důkaz, že jsme byli v tu dobu na pohotovosti. Máme časově označený parkovací lístek i propouštěcí zprávu. A zadruhé, podávám stížnost na personální oddělení na vás i na tu kolegyni. Proč proboha špehuje u nás doma a jak je možné, že vedení řeší můj zdravotní stav na základě drbů?“
Manažer začal být defenzivní a řekl, že pokud mu poskytneme důkaz, omluví to. Petr jen odpověděl: „Dostanete svůj důkaz,“ a zavěsil.
Okamžitě zavolal na personální oddělení, vše jim vysvětlil a my jsme jim poskytli ofocený parkovací lístek a část propouštěcí zprávy z pohotovosti, která jasně ukazovala, v kolik hodin jsme přijeli a odjeli.
Následující týden byl rozeslán hromadný email všem zaměstnancům a vedení, který připomínal zákon o pracovní neschopnosti a ochraně soukromí. A také samostatné oznámení, že zaměstnanci nesmí sledovat, špehovat ani jinak kontaktovat ostatní zaměstnance mimo kancelář ohledně práce, volna atd.
Petr byl pozván na schůzku s manažerem, onou kolegyní a vedoucím celého oddělení. Jak mi později vyprávěl, vedoucí oddělení je oba naprosto „sepsul“. Jediné, co kolegyně dokázala říct, bylo, že ten člověk, kterého viděla, vypadal jako můj manžel a že byla prostě naštvaná. A manažerova omluva? Že té zaměstnankyni věřil, protože tam pracuje dlouho.
Když se ho zeptali, jak se dostala k naší adrese, vyšlo najevo, že manažer ji pravidelně nechává pracovat na svém počítači a ona tak měla přístup k soukromým informacím ostatních zaměstnanců.
Vedoucí oddělení se Petrovi hluboce omluvil a nechal ho jít.
Později jsme se dozvěděli, že kolegyně byla propuštěna a manažer byl degradován a přesunut na jiné oddělení. Spravedlnosti bylo učiněno zadost.
