Článek
Znám Kláru deset let. Když jsem ji poznal poprvé, byla to malá holčička, co měřila sotva metr a nosila culíky. Byla to nejlepší kamarádka mé dcery Báry, trávila u nás víkendy, jezdila s námi na dovolené. Byla jako součást rodiny. Až donedávna mě brala jako dospělého – tedy jako objekt, co má tvar člověka, rozdává peníze na zmrzlinu a pouští v autě příšernou hudbu.
Všechno se změnilo před půl rokem, když mě a Báru opustila moje žena. Holky si mezi sebou začaly dělat legraci, že mi musí najít novou přítelkyni. Když jsem to zaslechl, dělal jsem, že to neslyším, a ony obě zrudly a hihňaly se.
Jenže u Kláry to nezůstalo jen u vtipů. Začala se mnou flirtovat. Zpočátku jsem dělal hloupého a nereagoval, ale její narážky byly čím dál přímější a odvážnější, až jsem jí musel říct, aby toho nechala. Na chvíli byl klid.
Pak jí bylo osmnáct. A začalo to nanovo, jen horší. Když jsem se ji snažil usměrnit, vysmála se mi. Začal jsem se jí tedy vyhýbat. Odmítal jsem ji brát autem, nechodil jsem na místa, kde jsem věděl, že bude.
Poslední dva víkendy se to ale vyhrotilo do noční můry. Uprostřed noci mi od ní zvonil telefon. Byla na nějaké kalbě, opilá na mol, a vydírala mě, že jestli pro ni nepřijedu, půjde domů pěšky. Tak jsem jel. A v autě začalo peklo.
Byla neskutečně dotěrná. Sahala na mě, i když jsem řídil, a pokaždé, když jsem zastavil, snažila se vzít mé ruce a položit si je na stehna. Bylo to šílené.
Poprvé, když jsem ji dovezl domů, se na poslední chvíli vzpamatovala. Její matka sice pozvedla obočí, ale víceméně uvěřila mému vysvětlení, že já jsem ji do tohoto stavu nedostal.
Podruhé to bylo mnohem horší. Vypadal jsem jako totální úchyl. I já sám jsem si tak připadal, i když jsem říkal pravdu. Omluvil jsem se její matce, že jsem měl zavolat jí místo toho, abych pro Kláru jezdil, a slíbil jsem, že pokud se to bude opakovat, udělám to.
Vůbec nevím, co se děje. Jsem plešatějící, obtloustlý chlap ve středním věku a mám pocit, že si ze mě někdo krutě střílí. Proč je tahle osmnáctiletá holka mnou tak posedlá? Mluvil jsem o tom s Bárou. Zpočátku si myslela, že je to vtipné, ale poté, co si promluvila s Klárou, je z toho taky vyděšená.
Jsem si jistý, že se stane něco dalšího. Ta holka je zmatená, neví, co dělá, a mohla by si ošklivě ublížit, kdyby narazila na někoho jiného. Na někoho, kdo by její zmatenosti a zranitelnosti využil.
Nechci zničit život mladé holce jen kvůli orgasmu. Chci, aby byla šťastná a aby s mou dcerou zůstaly kamarádky. Ale jak jí mám proboha vysvětlit, že by měla být s kluky ve svém věku a mě nechat na pokoji?
Ocitli jste se v situaci, která je tak bizarní, že by vám nikdo neuvěřil? Nevíte, jak nastavit hranice, aniž byste někomu ublížili? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy pomůže slyšet, že v tom nejste sami.
