Článek
Plánujeme s přítelkyní svatbu a je to peklo. Ne kvůli nám, ale kvůli mým rodičům. Problém je můj pětatřicetiletý bratr.
Pro ty, kdo to neznají, můj bratr Pavel trpí poruchou příjmu potravy zvanou pika. To znamená, že jí věci, které nejsou jídlo – kameny, hlínu, omítku, křídu, plasty, hřebíky a tak dále. Vypuklo to u něj až v dospělosti a on se odmítá jít léčit nebo s tím cokoliv dělat.
Moji rodiče tvrdí, že když na svatbě nebudou věci, které jí, bude moct přijít a nebude narušovat průběh. Jejich řešení? Chtějí, abychom na naší svatbě neměli žádné květiny, žádný papír, žádnou krajku na závoji nevěsty, žádné rostliny v hlíně jako výzdobu na stolech. A to jsou jen ty hlavní věci, protože bratr jí třeba i kameny, takže jejich plán je stejně děravý.
Nebudu měnit svou svatbu kvůli pětatřicetiletému chlapovi, co rád jí hlínu. Ať si rodiče říkají, co chtějí, tohle není můj problém. A už vůbec nehodlám říct své snoubence Kláře, že nemůže mít květiny nebo závoj, který si vysnila a na který se těší.
Tohle je vlastně jen takový výlev, protože řešit tohle s rodiči je v poslední době opravdu, ale opravdu vyčerpávající.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
