Článek
Víte, náš Tomáš, to je jinak celkem fajn kluk, ale má jeden takový, řekněme, dost hlasitý zlozvyk. Při jídle prostě krká. A nemyslím nějaké decentní ublinknutí, ale pořádné říhnutí, že by jeden řekl, že se v něm usadil starý pivovarský závozník. Snažil jsem se mu to vysvětlit horem dolem, už od puberty. Říkal jsem mu, že je to neslušné, ať jí pomaleji, ať nehltá vzduch spolu s jídlem. Vysvětloval jsem, že je to prostě nechutné a že tím lidi kolem sebe akorát tak odpuzuje. Marná snaha, vážení.
Moje žena Eva, jeho matka, se ho vždycky okamžitě zastala. „Prosím tě, nech ho být,“ říkávala, „vždyť je to prostě jeho přirozenost, za to přece nemůže.“ Jenže já věděl svoje. Když jsem ho důrazněji napomenul, dokázal se ovládat. Jenže on prostě nechtěl. Bylo mu to fuk. Pohodlnější bylo si pořádně říhnout a nestarat se.
No a teď, před pár dny, to přišlo. Náš Tomáš si vyrazil na rande se svojí přítelkyní Lucií a měl to být velký večer. Poprvé se měl oficiálně setkat s jejími rodiči, kteří bydlí na druhém konci republiky a přijeli na návštěvu. Lucie je pozvala do jedné z těch nóbl restaurací, víte, takové ty, kde je ubrus bělejší než sníh na Sněžce a číšníci se pohybují neslyšně jako stíny. A co náš Tomáš? No, ten si tam prý během večeře krkal od předkrmu až po dezert. Jeden by řekl, že se snažil překonat nějaký osobní rekord.
Domů se vrátil skoro v slzách. Lucie mu prý dala takovou čočku, že na to do smrti nezapomene. Vyčetla mu, že se choval jako totální buran a že ji před jejími rodiči ztrapnil na celé čáře. Úplně ho seřvala, že se chová jako hulvát a jestli si myslí, že tohle je normální.
Slyšel jsem, jak to celé vypráví Evě v kuchyni, hlas se mu třásl a zněl fakt zničeně. A já? Já jsem se prostě neudržel a začal jsem se smát. Eva se na mě hned obořila, co je na tom prý k smíchu. Tak jsem jim oběma připomněl, kolikrát, kolik desítek, ne-li stovek, jsem se Tomáše snažil naučit alespoň základní stolování. A jak on to vždycky odmítal a ona ho v tom ještě chránila a omlouvala. Řekl jsem jim narovinu: „No vidíš, synku, teď jsi dospělý chlap a konečně jsi dostal lekci, kterou sis zasloužil. Někdy je potřeba, aby člověku pravdu řekl někdo cizí, když od rodičů si ji k srdci nevezme.“
Oba si teď myslí, že Lucie přehnaně reagovala a že já jsem ten nejhorší otec a manžel na světě, protože mě jeho trapas pobavil. Ale řekněte sami, nemám tak trochu pravdu? Někdy prostě musí přijít studená sprcha, aby se člověk probral. Možná to bylo drsné, ale třeba si to konečně vezme k srdci. I když, znáte to, starého psa novým kouskům nenaučíš… ale třeba se pletu. Každopádně, ten večer jsem se po dlouhé době zase jednou od plic zasmál. Karma je holt zdarma, i když někdy přijde s trochu hlasitým říhnutím.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
