Článek
Mám pocit, že už jsem zažila všechno. Ranní nevolnosti, oteklé nohy, nespavost a neustálé nevyžádané rady od všech kolem. Dnes, 16. července, s břichem jako vzducholoď a termínem porodu za rohem, jsem si ale vyslechla něco, co překonalo naprosto všechno. Moje tchyně se pokusila uplatit nás, abychom změnili jméno naší ještě nenarozené dcery.
Už od chvíle, co jsme s manželem Mirkem oznámili, že naše holčička bude Thea, jeho matka Dana neskrývala své znechucení. „Co to je za jméno? Chudák holka,“ prohlašovala při každé příležitosti. „Není to nic českého, nic pořádného.“ Ignorovali jsme to. Je to naše dítě, naše volba. Myslela jsem, že se s tím časem smíří. Jak naivní.
Dnes odpoledne se stavila na „kontrolu“. Prošla po bytě, zhodnotila připravenou postýlku a pak si sedla v obýváku s vážnou tváří. „Lucinko, Mirku,“ začala slavnostně, „přemýšlela jsem o tom. A chci vám pomoct.“ Už jsem se lekla, že nám chce vnutit nějakou starožitnou kolébku po své prababičce. Skutečnost byla mnohem horší.
Sáhla do kabelky a s dramatickým gestem z ní vytáhla obálku. „Tady je deset tisíc,“ pronesla a položila obálku na stůl. „Dám vám je, když vyberete nějaké normální jméno, na kterém se shodneme. Třeba po babičce, Marie. Nebo klidně po mně, Dana. To jsou krásná česká jména. Thea, to prostě nejde.“
Dívala jsem se střídavě na tu obálku a na ni. V hlavě se mi mísil šok s čirým vztekem, který poháněly všechny těhotenské hormony v mém těle. Ta drzost! Ta neuvěřitelná, bezbřehá drzost! Nabízet nám peníze, jako bychom byli na nějakém tureckém trhu a smlouvali o ceně vlastního dítěte.
Mirek se nadechoval k nějaké zdrcující odpovědi, ale já jsem byla rychlejší. Sladce jsem se na ni usmála a co nejklidnějším hlasem pronesla: „Dano, to je od vás moc milé, ale víte co? Tu obálku si vezměte a strčte si ji třeba za klobouk. Tohle je naše dcera. Bude to Thea. A váš názor, natož vaše peníze, na tom vůbec nic nezmění.“
V místnosti nastalo hrobové ticho. Tchyně zírala s otevřenou pusou, neschopná slova. Během minuty se beze slova zvedla, popadla kabelku i s potupnou obálkou a vypařila se z našeho bytu. Ještě teď se s Mirkem smějeme. Někteří lidé prostě nemají žádné hranice. Naše Thea bude mít aspoň skvělou historku k vyprávění.
Snažila se vám někdy rodina mluvit do výběru jména pro dítě nebo do jiných zásadních rozhodnutí? Podělte se o své zkušenosti a napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Člověk si aspoň připadá, že v tom není sám!
