Článek
Jeho rodiče, silně věřící a ultrakonzervativní lidé, kteří používají víru jako bič na ostatní, se totiž k nám bez ohlášení řítí na oběd. A přímo uprostřed našeho obýváku stojí moje krásná, nablýskaná tyč na pole dance.
Odepisuju jen: „Kašli na to, je to náš byt. Budou si muset zvyknout.“ Ale v duchu si představuju jejich zděšené výrazy a nemůžu se přestat smát. Když mi o půl třetí skončila šichta, spěchala jsem domů, napjatá jako struna, co se tam asi děje. David mi totiž na zprávy neodpovídal.
Otevřu dveře bytu a vstoupím přímo doprostřed nejbizarnější scény. Davidova matka na mě zírá s očima navrch hlavy a atmosféra by se dala krájet. David stojí vedle ní, rudý v obličeji a zjevně se ze všech sil snaží nevybuchnout smíchy. „OKAMŽITĚ MI ŘEKNI, ŽE DAVID LŽE!“ vyštěkne na mě tchyně. Zmateně na ni koukám. „Cože?“ Tchyně zalapá po dechu. „PRÝ CHCE BÝT STRIPTÉR!!!“ V tu chvíli to David nevydrží a začne se smát tak, až se ohýbá v pase. Geniální! Aby vysvětlil přítomnost tyče, hodil to na sebe.
Než jsem se stačila vzpamatovat, zmerčila jsem i tchána, jak hypnotizuje tyč pohledem plným posvátné hrůzy. „Pokud máte málo peněz, můžeme vám pomoct,“ pronesla tchyně smířlivěji, ale s jasným despektem. „Nemusíš dělat tohle, je to nechutné. A David by ti to neměl dovolovat!“ Bránila jsem se, že nejsem striptérka a že je to skvělé cvičení. „Tak jdi běhat!“ vložil se do toho tchán. „To je hloupá výmluva. Je spousta jiných sportů.“
A tehdy můj David, můj zachránce, vytáhl telefon. „A viděli jste někdy pole dance soutěže? To není striptýz, přísahám! Je to hustý,“ prohlásil a pustil jim na YouTube video z mistrovství světa. V pokoji bylo naprosté ticho, které přerušovaly jen akrobatické výkony na videu. A pak se ozval tchán. „PÁNI!“ zařval a otočil se na mě. „TOHLE UMÍŠ?!“
Celá situace se otočila o sto osmdesát stupňů. Po prvotním šoku a pár dalších videích se z nich staly dvě zvědavé děti, fascinované možnostmi TÉ TYČE. Tak jsem jim to ukázala. Předvedla jsem pár triků a tchyně pištěla nadšením a tleskala. Byla ohromená. A pak přišel zlatý hřeb večera. Tchán se postavil, prohlásil: „…to dokážu taky,“ a vrhnul se na tyč. A světe div se, on to fakt dokázal! Byl neuvěřitelně šikovný. Tchyně na něj koukala, jako by byl ten největší kus v místnosti, bylo to k popukání! David se s tátou dokonce začal hecovat, kdo umí lepší triky.
Napětí bylo pryč. Zbytek odpoledne jsme se smáli, David vytáhl virtuální realitu a hráli jsme strašidelné hry. Když odcházeli, oba nám řekli, jak skvěle se bavili. Pořád jim úplně nevěřím a zůstávám opatrná, ale ten den byli jako vyměnění. Mám pocit, že jim konečně došlo, že svým chováním si jen ničí vztah se synem. Byl to snad ten nejdivnější a nejzábavnější den s tchyní a tchánem v historii.
Zažili jste i vy nečekaný průlom ve vztazích s rodinou vašeho partnera? Podělte se o svůj příběh, ať už je jakýkoliv, na adrese pribehy.kral@seznam.cz.
