Článek
Ten její přítel, říkejme mu třeba Pavel, má dvě dcery, jedné je patnáct, druhé třináct. S mámou sice nebydlí, ani neplatí nájem nebo účty, ale tráví u nás hodně času, i se svými dcerami. Platí si jen za jídlo pro sebe a holky, což já teda dělám taky. Máma se pro ty holky stala takovou druhou mámou a Pavel zase skvěle zapadl do naší širší rodiny, strejdové a tety ho berou. A i když jsou všichni ostatní v pohodě, já prostě nejsem.
Ne že by byl Pavel špatný člověk, to vůbec ne. Ale já se pořád nějak nemůžu srovnat s tátovou smrtí a mám prostě pocit, že se ho Pavel snaží nahradit. Pořád se mi snaží něco nařizovat, třeba domácí práce nebo dokonce večerku! Věci, které můj vlastní táta nedělal, protože mu přišlo u dospělého chlapa absurdní tohle řešit. Pavel si ale myslí, že je to jen fér, protože teď mám „sourozence“. Mně přijde prostě na hlavu postavené, aby pro mě platila stejná pravidla jako pro třináctiletou holku.
Navíc mě tlačí, abych se dělil o svoje věci s jeho dcerami. Ne že by jim něco chybělo, mají všechno, ale podle něj je to přece normální, protože jsme ~rodina~.
Bydlím u mámy v domě, v suterénu. Už od patnácti. Když vejdete hlavními dveřmi, hned vedle jsou dveře dolů ke mně a schody nahoru do zbytku domu. Takže je to docela oddělené, mám svůj klid.
No a minulý víkend jsem dělal řidiče kamarádům, vraceli jsme se z jedné akce, takže jsem domů dorazil až někdy ve dvě ráno. Druhý den jsem měl volno až do tří odpoledne, škola začíná až za týden a do nové práce nastupuju až za čtrnáct dní. Takže tohle nikdy nebyl problém, ani s našima. Pro jistotu jsem mámě ještě poslal esemesku, že jsem v pořádku doma, a šel spát.
Jenže večer, lidi, to jste měli vidět. Pavel úplně vyletěl. Dostal jsem neskutečný kázání, poslal mě do mého pokoje a ještě mi vyhrožoval, že „možná přijdu o možnost půjčovat si auto“.
To už jsem nevydržel. Prostě mi ruplo v bedně a řekl jsem mu to všechno od plic. Že hned po škole vypadnu z města, že jsem rád, že si máma našla nového partnera, ale že já nového tátu nehledám a ani hledat nebudu a že by to měl sakra respektovat. Řekl jsem mu, že náš vztah ještě nějakou dobu nebude jako otec a syn a že mě buď bude respektovat jako dospělého chlapa, nebo s ním prostě nebudu chtít mít žádný vztah.
On to samozřejmě hned řekl celé rodině a teď si všichni myslí, že jsem já ten špatný, ten kretén, co dělá problémy. Tak já už fakt nevím, jsem já ten debil?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
