Článek
Koupil jsem si tu tabuli, když jsem se přestěhoval do svého současného bytu. Měla být korunním klenotem mé nové domácí kanceláře. Trvalo několik měsíců, než mi ji z e-shopu doručili, a když konečně dorazila, byl jsem dost nešťastný.
Zaprvé, na zadní straně byla promáčklá, což ohybalo kov v takovém neuspokojivém úhlu. Ale nebylo to moc vidět, tak jsem se neobtěžoval s reklamací.
Nejhorší ale bylo, že bylo prakticky nemožné na ni psát, aniž by tam nezůstaly šmouhy a duchové po předchozím textu. A nedej bože, abyste na ní nechali něco napsaného déle než 24 hodin. To už jste mohli rovnou vzít brusný papír.
Výsledek? Poslední rok jsem ji skoro nepoužíval. Její jediný účel byl sloužit jako nástěnka na magnety s fotkami a nákupními seznamy. Měla být centrem mých kreativních projektů, a místo toho držela lístek s nápisem „koupit mléko“.
Dneska, když jsem měl konečně trochu volného času, jsem se rozhodl, že se podívám, jak tu tabuli vyčistit a udělat ji použitelnější.
Koupil jsem si nějaký speciální čistič, nastříkal ho na tabuli a začal leštit. A přitom jsem si všiml malé trhlinky v jakémsi plastovém povlaku.
Vyděsil jsem se, že jsem ten povrch úplně zničil. V záchvatu frustrace jsem za ten odchlíplý kousek zatáhl. A on se začal odlupovat.
Strhl jsem to celé. A došel k děsivému zjištění.
Rok a půl. Rok a půl jsem psal na ochrannou plastovou fólii.
Teď mám v kanceláři zbrusu novou, nepoužitou tabuli.
Stala se vám někdy podobně triviální chyba, na kterou jste přišli až po neuvěřitelně dlouhé době? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Ať se můžu utěšovat tím, že nejsem jediný blbec na světě.
